Adamovská je šílená fanynka

Nechtěla bych se s takovým člověkem v životě potkat, říká Zlata Adamovská o své nejnovější divadelní roli. Spolu s Petrem Štěpánkem je hlavní hvězdou adaptace Kingova thrilleru Misery. PRAHA V nezvyklé roli uvidí diváci herečku Zlatu Adamovskou. Režisér Ondřej Sokol ji obsadil do úlohy nevyzpytatelné vyšinuté fanynky Annie Wilkesové, hlavní hrdinky slavného thrilleru Stephena Kinga Misery. Stejnojmennou divadelní adaptaci totiž už zítra uvede v premiéře pražské divadlo Studio DVA.

Před diváky tak znovu ožije příběh spisovatele a jeho oddané čtenářky, která je pro své oblíbené knihy schopna udělat cokoli. V roli vězněného spisovatele se objeví partner Adamovské Petr Štěpánek a dále ještě Petr Pěknic v alternaci s Petrem Meisselem. Připravovala jsem se na ni standardně přes dva měsíce. Každodenní perné a velmi náročné zkoušky mne k Annie přibližovaly víc a víc.

Jedno vím jistě. Nechtěla bych se s takovým člověkem v životě potkat. Zvlášť ne na odlehlé farmě v horách. Přesto jsem šťastná, že mi tuhle roli producent divadla Studio DVA Michal Hrubý nabídl. Budete se divit, ale je to můj nejoblíbenější žánr. Bojím se ráda. S Ondřejem jsem se poprvé setkala jako s hereckým kolegou v Ordinaci v růžové zahradě před více než deseti lety. Teď jsem ho poznala jako velmi talentovaného chytrého a vnímavého režiséra. Měl jasnou představu, co bude po hercích požadovat. Byl k nám shovívavý, ale přesto velmi náročný. Zkoušení bylo sice vyčerpávající, ale zároveň nás oba s Petrem nabíjel svou energií a stále novými nápady. Byla radost s ním pracovat, asi se mi bude stýskat. Je to vždy milé překvapení, když kapela, kterou lze bez přehánění označit za legendu, neustrne, ale hledá nové postupy. Pro Čechomor platí obojí. S třicetiletou kariérou a postavením jediné tuzemské formace svého druhu se parta kolem Karla Holase a Františka Černého rozhodla nejít vyšlapanou cestou.

Výsledkem je deska Nadechnutí, která na první pohled může vypadat jako snaha zopakovat koncept dávných Proměn.

Jenže zapojit do svých lidovek i lidovou hudbou inspirovaných autorských písní dechy v zemi, kde dechovka je buď nekriticky milovaná, nebo naopak stejně zavile nenáviděná, chtělo větší kus odvahy než angažovat symfonický orchestr.

Ještě lepší zpráva je, že sázka Čechomoru vyšla. Člověk tedy dostává do rukou desku, která je na první poslech a zcela bez diskusí čechomorská. Jenže zároveň zní úplně jinak než dřív.

Aranžér Jan Valta se na výsledné podobě písní nemálo vyřádil. Takže tu máme až filmově vyznívající úvod v podobě skladby Sedej slunko, píseň Padly vody, jejíž závěr připomíná největší čas swingu Čechomor