Historii věcí zachraňují konzervátoři

Taje renovace kovů, papíru či dřeva odhalí výstava v Domě U Zlatého prstenu.

STARÉ MĚSTO Šperky, fragmenty zbraní, kovových předmětů, látek či písemností, vyjmuté archeology z míst jejich úkrytů, ohrožuje vlhkost, koroze, světlo či nevhodná teplota a řada dalších faktorů. Bez následných zásahů expertů, konzervátorů a restaurátorů by jedinečným historickým artefaktům hrozila nenávratná zkáza.

Tato práce se však odehrává „za kulisami“, stranou pozornosti návštěvníků muzeí, galerií a výstav. Do „alchymistické dílny“konzervátorů umožnilo nyní unikátně nahlédnout Muzeum hlavního města Prahy (MMP).

Výstava Konzervovaná minulost představuje ode dneška v Domě U Zlatého prstenu kousek od Týnského chrámu vše, co se děje s rozličnými historickými předměty. „Jde o zcela atypickou expozici. Aktivita konzervátorů zůstává běžně veřejnosti skryta. V takto celistvém pojetí je činnost muzejních konzervátorských pracovišť představena poprvé po 40 letech,“představila akci ředitelka muzea Zuzana Strnadová.

Odborníci musejí zvládnout záchranné a očistné zákroky pomocí laseru, ultrazvuku či jiné moderní techniky. Technologie se vyvíjí, ale některé profesní „finesy“zůstávají neměnné. „Opatrnost, cit a dobrý odhad, kdy přestat třeba s čištěním,“shrnuje, co je pro její profesi stabilně důležité, konzervátorka kovů Jana Koudelková.

Původně šperkařka a umělecká zlatnice se práci v laboratořích muzea věnuje naplno. Na její pracovní stůl ročně přijde 300 až 500 různých předmětů rozličné velikosti, o kterých si může návštěvník výstavy udělat jasnou představu.

Konzervátoři kovů pracují například s věcmi rozměrů od nevelkého barokního kování k rakvi přes polychromované plastiky až po jedinečné terčovnice či unikátní lovecké zbraně z 18. a 19. století z renomovaných pražských puškařských dílen.

„Kovové artefakty si vyžádají tříměsíční stabilizaci, než se zbaví agresivních solí a dalších látek. Práce na předmětech uměleckých řemesel, například na vystavených puškách, si vyžádají dva týdny. A to takové práce, kdy se nevěnujete ničemu jinému,“vysvětlila Koudelková.

Zakonzervováním a cestou do expozice či muzejního depozitáře péče expertů o jejich „svěřence“nekončí. U kovů se musí ohlídat, zda u nich nedochází k opětovné korozi.

Ve výstavních panelech je jedna z vystavených restaurovaných zbraní ze zvlášť pozoruhodného materiálu, damascénské oceli. Tedy materiálu, skládajícího se z více tenkých vrstev různých druhů železa či ocele.

Z odhalených artefaktů si zvláštní pozornost zaslouží v první řadě ty, kterým hrozí rychlá zkáza. Třeba předměty z textilií, usní či papíru. Bývá to dáno i svéráznými místy, kde jsou staré věci nalezeny. Platí to například o unikátním vzorku 1 592 fragmentů 919 druhů textilií, které archeologové našli před deseti lety ve Vodičkově ulici.

Tehdy šlo o největší objev svého druhu. Archeologové vzorky z poloviny 14. století – doby okolo založení Nového Města, odhalili v někdejší Fakta Konzervovaná minulost

14. dubna

workshop výroba kachlů. 17. dubna

přednáška o restaurování

15. května

prohlídka konzervátorských dílen

odpadní jámě, kterou dělníci odkryli při stavbě kolektorů. Všechny nálezy se díky práci konzervátorů povedlo zachránit. Poté se z nich zjistilo, jak se středověcí Pražané odívali a jak své šaty vyráběli.

Degradace hrozí též glazovaným předmětům, nádobám či historickým dobovým hračkám. „V červených hlínách bývá železo. Při jeho vytavení může dojít k roztrhání střepu,“popsala v této souvislosti Lenka Kutmanová, konzervátorka keramiky.

Konzervátorská profese i nároky na jednotlivé experty se neustále vyvíjejí. „Moderní trendem například je nedoplňovat chybějící části artefaktů, pokud k tomu nejsou opravdu vážné důvody, ale ponechat ho ve stejném stavu co nejdéle,“upozorňují odborníci.

Naopak nebezpečí, které historickým artefaktům hrozí, bývá dlouhodobě podobné. Je to teplo, vlhko, nevhodné záření, biologické poškození, škůdci nebo polutanty, neboli znečišťující látky v ovzduší.

„Naší prací je zjistit složení předmětu, rozsah poškození a stanovit způsob záchranné práce. Přístup ke každému předmětu je vždy individuální a konzervátor musí k práci přistupovat s pokorou,“objasnila Jindřiška Drozenová, vedoucí konzervátorů MMP.

V některých případech je však obtížné navzdory všem záchranným zákrokům artefakt vystavit. Budoucnost v takových případech patří 3D technologiím a tisku. Záchrana kamene Atypická výstava