Rogerova dovolená
Na dva a půl měsíce zmizí Roger Federer z ATP Tour. Tenisový bůh se vrátí před Wimbledonem.
Na rozdíl od běžných pozemšťanů Federer nepotřebuje kasírovat startovné. Nemusí se hnát za body. Právě teď mu nezáleží na žebříčku. Mezi sportovci z celé planety se těžko hledá uznávanější osobnost. I proto si šestatřicetiletý Švýcar může dovolit tah, na jaký většina tenistů nepomyslí.
Ač není zraněný, ve druhém roce po sobě vynechá jarní antukovou šňůru a na kurty se vrátí až při červnových akcích na milované trávě.
Potřetí za sebou se nepředstaví na Roland Garros v Paříži. Smutní jsou ředitelé tradičních turnajů v Monte Carlu, Madridu, v Římě.
Opadne pozornost fanoušků, prodá se méně lístků, klesne televizní sledovanost. Přesto se sotva někdo opováží Federerovi cokoliv vyčíst.
„Jeho rozhodnutí jednoznačně dává smysl,“tvrdí někdejší šampion Jan Kodeš. „Ví, že se svým stylem na antuce těžko dokáže velké věci. V delších výměnách se daleko víc nadře. Ani počasí nebývá třeba v Monte Carlu dvakrát přívětivé.“
Federer by už teď za zvuku oslavných fanfár mohl odkráčet do penze coby nejskvělejší muž, který se kdy oháněl raketou na kurtech.
Tenis povznesl do vyšších sfér. Udělal mu báječnou reklamu.
„Má právo si odpočinout,“říká Kodeš. „Nevidíte ho vypustit zápas. Nestane se, že by někam přijel, aby shrábl peníze a na dvorci to odchodil. Třeba prohraje, ale pokaždé odvede výkon, který je hodný jeho jména.“
Po sedmnácti vítězstvích, která Federer nasbíral v úvodu roku, najednou na zámořských betonech přišly dvě porážky za sebou.
Ve finále v Indian Wells podlehl Argentinci Del Potrovi 4:6, 7:6, 6:7. Načež v Miami padl hned v úvodní partii s Australanem Kokkinakisem 6:3, 3:6, 6:7. V obou případech se rval až do konce. Přitom ho štvalo, že mu hapruje pohyb a že postrádá obvyklý cit pro míč. Bez těchto superschopností se tenisový bůh měnil v obyčejného smrtelníka.
Nenechal se ale ovlivnit okamžitým zklamáním. Nesmutní, že v příštím vydání žebříčku ATP ztratí pozici jedničky. Ano, toužil se na ni vyškrábat. Kvůli ní se přihlásil na menší únorový podnik v Rotterdamu. Dosáhl na ni jako nejstarší hráč v dějinách. Teď ji s mírem v duši přepustí rivalovi Nadalovi.
Majitele dvaceti grandslamových titulů ze všeho nejvíc láká další rozšíření sbírky nejvzácnějších trofejí. Na cestě za pohárem z Roland Garros by mu hrozila srážka s antukovým králem Nadalem, s nímž má v Paříži bilanci 0–5.
Přemoci Španěla v jeho „kanceláři“připomíná Mission Impossible. A co... Jedno finále už na Chatrierově stadionu stejně vyhrál – na jaře 2009. Takže se kvůli stříbrnému pokladu zvanému Coupe des Mousquetaires nemusí pouštět do zbytečných dobrodružství.
Přechod z nejpomalejšího povrchu na nejrychlejší dává zabrat i neopotřebovaným dravcům. Federer nehodlá podstoupit toto martyrium. Raději nechá odpočinout namáhaná záda a kolena. Na trávu vtrhne dokonale připravený.
V dlouhodobém plánování kariéry si počíná nesmírně chytře. Že si umí vzít pauzu, předvedl předloni, kdy si po Wimbledonu vyhradil šest měsíců na načerpání sil.
Od ledna 2017 ovládl dvakrát Australian Open a jednou Wimbledon. Vyhrál 69 ze 76 zápasů.
Špička teď připomíná lazaret. Nadal, Murray, Djokovič i Wawrinka jsou uštvaní, zápolí s neduhy. Federer si chce uchovat svěžest těla i mysli. Jak říká Kodeš: „Na kurt musíte jít s chutí a odhodláním dřít jako zvíře.“Právě takový Federer se na ATP Tour vrátí v červnu.