Rusko se bouří proti roli otloukánka

Bývalého dvojitého ruského agenta Sergeje Skripala někdo v Británii poslal nebezpečnou chemickou látkou do kómatu. Stopa vede do Ruska, protože novičok vznikl právě tam. Problém je, že důkazy zatím nejsou zcela prokazatelné. Zkušenosti s podobnými ataky, třeba na Alexandra Litviněnka, sice ukazují stejným směrem, jenže ve špionských hrách nemáte nikdy jistotu.

USA, Británie, Francie a Německo obvinily Rusko. Kreml i mnozí obyčejní Rusové to rozhořčeně popírají. Proč by prý ruská tajná služba zabila Skripala „svým“plynem? Jen by tím na sebe jasně ukázala. A tento názor se v drobných obměnách točí i ve všech důležitých ruských médiích.

Jak je možné, že obě strany vidí incident tak diametrálně odlišně? Proti sobě totiž stojí několik proměnných, které v případě špatného promíchání mohou vyvolat nepříjemný výbuch. A tím nemyslím vzájemné vyhošťování diplomatů.

V lidovém ruském vnímání hraje důležitou roli národní hrdost. Jsme stále velmoc, myslí si Rusové. A Vladimir Putin je v tom utvrzuje. Vrací jim pocit důležitosti. Obsadil Krym, zasahuje na Ukrajině a v Sýrii.

Jenže jejich hrdost jde ruku v ruce s pocitem ublíženosti, který mají Rusové už od konce studené války. Cítí se jako otloukánek Západu, na kterého se svedou všechny průšvihy. A to se jim nelíbí, i kdyby obvinění byla jakkoliv pravdivá. Stačí si vzpomenout na sestřelení malajského letadla nad Ukrajinou či ruské vojáky, kteří prý nebyli na Krymu.

Rusům je vlastně jedno, jestli za útokem na Skripala stojí Putin, nebo jeho horliví služebníci, kteří mu chtěli dát dárek před volbami či jen varovat, že na zrádce nezapomínají. Naopak, co když jde o komplot Západu, uvažují, vždyť jim jen ubližuje – pořád platí hospodářské sankce kvůli anexi Krymu. A v názoru je dál utvrzuje propaganda Kremlu. Jenže permanentní stupňování pocitu, že vás chce Západ zničit, vytváří zákopy. V současnosti vidíme krátkodobý efekt tohoto jevu. Po útoku na Skripala se vylučují diplomaté, často špioni. A dají se čekat další naschvály z obou stran. Nikdo v podobných případech neustupuje. Věc se musí nechat vyšumět.

Horší však je ona bariéra, která roste mezi lidmi. V Rusku si myslí, že nemají dost respektu. Na Západě se děsí toho, že příště někdo chemický plyn či špinavou bombu použije proti náhodným kolemjdoucím. Původně mělké šrámy se vzájemným obviňováním mění v hlubší rány. Roste nedůvěra. A když se to do vás hustí na obou stranách, nakonec by se mohla vrátit nějaká forma studené války, i když si ji vlastně nikdo nepřeje.

Moskva se dnes zkrátka snaží prosadit svůj světonázor, který není zcela kompatibilní se západním pohledem. A Rusové Putinovi věří, protože v zemi to aspoň nějak funguje. Bohužel se to projevuje, jako často v historii, expanzí a silovými kousky.

Západ už dává správně Moskvě najevo, že podobné výstřelky se tolerovat nebudou. Vraždění je bez debaty přes míru, stejně jako snaha destabilizovat prostor východní a střední Evropy a následné úsilí vrátit se do pozic, které tu Rusko kdysi mělo. Musíme s ním však na světě kooexistovat. Žádné zdi ani války to nevyřeší.

Hrdé Rusko teď zoufale touží po respektu. Že to vyjadřuje násilím, je smutné, ale politika se nedělá v rukavičkách. Každý stát používá prostředky, které má. Když se však do něj bude jen kopat, zasekne se. Jako dítě v pubertě. Už se mu zkrátka nelíbí role otloukánka. Západ si to musí uvědomit, jinak se nikam nehne a bývalí agenti z východního impéria budou nadále čas od času umírat třeba na britských ulicích.