Jo Nesbo prolévá krev, Perssonovi stačí mozek
Ze Skandinávie doputovaly na náš trh dva nové kriminální romány od renomovaných autorů.
Krutost někdy stojí na straně dobra, říká Banquo v thrillerové variaci na Shakespearovu tragédii, již norský autor Jo Nesbo situoval do bezejmenného města bezejmenné země v 70. letech minulého století. Obyvatele sužuje bezútěšné počasí, nezaměstnanost, smog reálný i morální a drogy. Policejní šéf slibuje, že ulice vyčistí. A zpočátku o to usiluje i bývalý narkoman, nyní špičkový policista Macbeth, než se pod vlivem milované Lady stává vraždícím monstrem zmítaným paranoiou, ovládaným touhou po moci. Jak to známe ze Shakespeara.
Vlastně se tomu, jak se Nesbo s klasikem popasoval, nedá nic vytknout. Spousta mrtvých, většinou z Macbethova rozhodnutí, brilantní dialogy, psychologický ponor do duší zkorumpovaných policistů i majitelky luxusního kasina Lady, vtipně vymyšlená obdoba trojice čarodějnic – jenže už asi v polovině pětisetstránkového románu všeho začíná být příliš. Potoků krve, korupce, podrazů, zrady i všeobecné ponurosti. A než se dojde k závěru, začíná to lehce nudit. Přepracováním hry v policejní příběh sice Nesbo napsal slušný thriller, ale nechtěně vyvolal stesk po hrdinovi svých předchozích románů Harrym Holeovi.
A pokud někoho zajímá, jak odlišný byl reálný Macbeth od Shakespearova či Nesboova podání, může si přečíst knihu MacBeth, velekrál skotský od britského historika Petera Berresforda Ellise. Čtenářům detektivek je známý coby autor příběhů sestry Fidelmy, které píše pod pseudonymem Peter Tremayne.
Švéd Leif W. G. Persson není ve světě tak proslulý jako Nesbo, ale jeho romány sbírají nejen skandinávské ceny jednu za druhou. Platí to i o Umírajícím detektivovi. Korpulentnímu důchodci Johanssonovi, bývalému šéfovi Národní kriminální policie, připomene v nemocnici, kam se dostal po mozkové příhodě, ošetřující lékařka znásilnění a vraždu devítileté holčičky. Pachatel se nikdy nenašel. Od tragédie právě uplynulo 25 let, a je tudíž promlčená, ale Johansson nemá rád nevyřešené případy. A tak se částečně ochrnutý, jen s pomocí několika přátel a stovek stran papírů z archivů, pustí do vyšetřování.
Žádné přestřelky a honičky, žádná krev. Pouze perfektní myšlení policisty, o němž se říkalo, že vidí za roh. Přesto je tahle historie pátrání, odehrávajícího se z nemocničního lůžka nebo domácí pohovky, napínavější než Macbethovy zběsilé akce. Persson, bývalý přední kriminalista, zná dokonale policejní rutinu, což je vidět i na tom, jak nechává svého hrdinu trpělivě sestavovat skládačku z vlastních nápadů i vzácných výpovědí svědků. Jak ale potrestat vraha, když zločin je promlčený? Řešení se najde. Překvapivé a uspokojivé.