Končím, říká primátorka Prahy Krnáčová

První žena v čele Prahy po komunálních volbách skončí. Adriana Krnáčová to poprvé potvrdila v rozhovoru pro MF DNES.

PRAHA Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) poprvé v rozhovoru pro MF DNES přiznala, o čem se už nějaký čas mluví. „Rozhodla jsem se, že dál už pokračovat nebu- du,“řekla MF DNES. S politikou na podzim skončí a zůstane jen řadovou členkou hnutí ANO.

Své rozhodnutí nejít do komunálních voleb už oznámila šéfovi ANO Andreji Babišovi, který ji několikrát kritizoval.

A přestože Krnáčová říká, že svou pražskou misi považuje za splně- nou, nejspíš nechtěla jít do předem ztracené bitvy. Poslední ranou pro její oslabenou pozici byl nedávný výrok o „zpovykaných Pražácích“, jímž reagovala na stížnosti obyvatel města na špatně plánované opravy. Za výrok se sice omluvila, ale vytkl jí ho právě Babiš. „Paní primátorka by měla víc zvažovat, co říká,“vzkázal jí.

Sama Krnáčová mluví o vyčerpání a o tom, že se chce více věnovat rodině, zejména malému vnukovi.

Tvrdí, že do čela Prahy přišla jako krizová manažerka a že nejhorší problémy vyřešila, ač většina Praža- nů, kteří marně čekají na novou trasu metra a volají po lepší koordinaci dopravních staveb, to vidí jinak.

Poslední otázkou je, co bude s Krnáčovou dál. Spekuluje se, že jazykově dobře vybavená primátorka by se mohla stát velvyslankyní v Německu. Ona to na přímý dotaz popírá.

Splněná mise, jak sama tvrdí, nebo spíš ručník do ringu? Kritizovaná pražská primátorka Adriana Krnáčová plánuje na podzim po komunálních volbách ukončit politickou kariéru. Na konci příštího týdne budou v hnutí ANO primátorské primárky. Podala jste si přihlášku? Podala. A chcete v křesle primátorky pokračovat? Po zralé úvaze, ta zrála hodně měsíců, minimálně od začátku roku, jsem se rozhodla, že pokračovat nebudu. Proč? Čtyři roky v této pozici je dost, bylo to vyčerpávající a mám v životě ještě jiné plány. Přišla jsem jako krizový manažer, který slíbil, že nějaké věci vyřeší, a ty jsem vyřešila. V té pozici člověk musí dělat spoustu kompromisů a já jsem už neviděla výsledky, většinou nejsou odvislé od vaší práce, ale od lidí kolem, a to je strašně frustrující. Řekla jsem si, že mám určité hodnoty a určitá přesvědčení a nejsem schopna se přenést přes určité kompromisy. Mluvila jste o Praze jako o spící Šípkové Růžence, kterou je potřeba políbit a probudit. Podařilo se vám to? Já jsem políbila tolik žabáků, ale žádný se na prince nezměnil... V pohádkách to vždycky končí dobře, ale myslím, že se mi podařilo vyřešit řadu věcí. Když se podíváte na kauzu Opencard, pronájem Škodova paláce, pražská voda, stavební předpisy. Všechno to jsou velké projekty, které spaly a které bylo potřeba vyřešit. Co chcete ještě stihnout? Rekonstrukci Václavského náměstí, snad se nám podaří ještě začít rekonstruovat Malostranské náměstí. Váš předchůdce popisoval primátorský řetěz jako prsten moci, který svého nositele zničí... Pozorujete na sobě, že vás primátorování změnilo? Určitě. Zhubla jsem... Ale je dobré si udržovat určitou psychohygienu a dívat se na věci optimisticky. Na vaši hlavu padá spousta kritiky. Domněnka, že primátor něco zařídí, je naprosto lichá. Jen naivní lidé si myslí, že primátor je všemocný. Má jen jeden hlas v radě a nějaký neformální vliv, postavení. Má to ale jednu výjimku – primátor může za všechny chyby radních, je za ně odpovědný. S tím jste musela počítat. Každý člověk, každý kandidát si musí spočítat, jestli mu to za to stojí. Primátor se může svým mandátem prospat nebo chtít něco dokázat, a já jsem chtěla něco dokázat. Slíbila jsem, že vyřeším největší problémy, a to jsem dokázala. To, že třeba nemáme nový stavební zákon, který by umožnil v Praze lépe stavět, je pravda. To je taky věc, kterou bych chtěla do konce svého funkčního období změnit, uděláme první krok, začneme ho psát. Máte vyhlédnutého nástupce? Jak to myslíte? Jste členka ANO, můžete v nadcházejících primárkách někoho podpořit. Pro mě je to z různých důvodů, zejména hodnotových, osobnostních, ale i lidských hledisek Patrik Nacher. V průběhu čtyř let jsme byli na jedné vlně, spolupracovali jsme spolu. Chápe, jak funguje město. Obrátím se na členskou základnu, aby podpořili Patrika i oni. Překvapil mě obrovský zájem mezi vašimi kolegy z rady o křeslo primátora. Až na jednu výjimku o to stojí všichni zástupci vaší strany. Nechci o tom mluvit. Když o tom člověk nemůže říct nic pozitivního, neměl by o tom mluvit vůbec. Máte další plány? Zatím nemám. Poslední měsíce chci využít maximálně pro práci. Máte zajímavou profesní kariéru, náměstkyně ministra, šéfka Transparency International, podnikala jste... Není dobré říkat hned, kam chci zamířit, musím si to rozmyslet, ráda bych se věnovala rodině, mám tři dospělé děti, vnoučka, kterého moc často nevidím. A taky chci víc sportovat. A věnovat se přátelům. Nevylučuju, že svou zkušenost z působení na magistrátu nějakým způsobem využiju. Mluví se i o tom, že uvažujete o kariéře v diplomacii. Prý budete velvyslankyní v Berlíně. Ne, to ne. Je hezké, že mi novináři plánují takovou budoucnost, ale s nikým jsem o tom nemluvila, nikdo mi to nenabídl. Neuvažujete o kandidatuře třeba do Senátu? Na to jsem ještě mladá (smích). Zůstanete v ANO? Ano. Našla jsem tam řadu přátel a zajímavých lidí, ale je pravda, že práce v politice vás naučí nejvíc o lidech. Je to sonda do lidské duše a někdy to není pěkný pohled. Mluvila jste o svém rozhodnutí skončit se šéfy ANO Babišem nebo Faltýnkem? Primárně s panem Babišem. Mluvila jsem s ním, oznámila jsem mu to. On se na mě podíval a říkal: „Já vím, já chápu.“Byl to příjemný rozhovor. Ve Sněmovně prošel v prvním čtení zákon o přímé volbě starostů a primátorů, může to Praze pomoct? Může to rozpustit paralýzu v radě a v koalici, je otázka, jestli jsme na to připraveni. Je to riziko jako u přímé volby kohokoliv. Aby to nebyla kocovina z toho, koho jsme si to zvolili. Máme tendenci volit osobnosti, ty jsou ale často zaměňované za lidi, které je vidět. Hrozí, že starostou bude nějaká hvězda nebo lékař, který si spletl své působiště. Byla bych nerada, kdyby se primátorem stal nějaký sportovec, který si bude plést rozdíl mezi samosprávou a státní správou. Důležitý je také vztah mezi přímo voleným starostou a zastupitelstvem, pokud bude starosta nepřítel a budou ve stálém protikladu, jako jsou třeba v Bratislavě, tak to může být paralýza. Má to i pozitiva? Když je starosta či primátor zvolen přímo, může si do rady vybrat lidí, kteří věci rozu- mějí, nemusí vybírat jen ze zvolených zastupitelů, dělat radní z lidí, kteří na to nemají sebemenší kvalifikaci a osobnostní vybavení. Je taky otázka, jestli není potřeba prodloužit volební období. Co se dá za čtyři roky stihnout? Jestli by to nemělo být delší jako třeba v Německu, pět nebo šest let. Když vám předchůdce nenechá připravené projekty, tak za čtyři roky vůbec nic nestihnete. Co čeká vašeho nástupce, co bude muset vyřešit? Svému nástupci, ať už to bude kdokoliv, připravím soubor projektů, které jsme nestihli dokončit, například bude potřeba dokončit rekonstrukci Šlechtovky ve Stromovce, najít pro ni provozovatele. Bude hotová spodní část Václavského náměstí, požádám ho, aby dokončil i tu horní část. Tak budu postupovat u všech projektů. A co velké stavby, Pražský okruh, železnice na letiště... Ty nestaví Praha. Ale Pražany štve... Máme komisi, chodím mlátit na ministerské dveře. Věřím, že propojení dálnic D1 a D10 se podaří, ale severní část Pražského okruhu je na státu. Primátor může jen poskytovat maximální součinnost, přemlouvat dotčené starosty, kteří nejsou moc solidární. A se železnicí je to to samé, můžeme postavit eskalátor na Veleslavíně, ale železnici Praha nestaví, to je státní stavba. Do roku 2030 se nepostaví, a proto jsme řekli, že obslužnost zabezpečíme metrem, a začali jsme opět chystat metro z Motola na letiště. Udělala byste něco jinak? To víte, že jo, hromadu věcí. Nemůžu je vzít zpátky. Spoustu výtek jsem si zasloužila. Sestavila byste koalici v Praze jinak? Nepanují v ní idylické vztahy. Je třeba respektovat směřování strany, mohla bych něco chtít, jsem týmový hráč. I když si myslím, že kolega nemá pravdu, tak nepůjdu za novináři a nebudu ho pomlouvat. To je v Praze oblíbený sport, to ale nedělám. To, že jsem ta, která nepříjemné věci pojmenovává, tím určitě žádné politické body nezískám, ale jsem v tom upřímná. Když lidem neřeknu pravdu, tak lžu sama sobě. Nejsem ochotná rezignovat na to, co jsem celý život prosazovala.