Jako bychom spolu šestkrát objeli Zemi

Moje milá oktávko! V létě to bude už dvanáct let, co jsme se potkali. Potřebovali jsme tě, protože tvé předchůdkyni, astře v barvě zelené řeky, praskl blok motoru a nedalo se jí pomoci. Říkali jsme jí Ještěrka pro metalickou zeleň, která připomínala plazí kůži, i pro její mrštnost a dynamiku.

Tebe jsme si pořídili jako zánovní. Když jsme si tě vyzvedli ve fabrice, připravila jsi nám první – a zároveň poslední – zklamání. Vezl jsem tě domů, najeli jsme na dálnici, trochu jsem šlápl na plyn a těšil se, jak mě se svými sto deseti koňmi zamáčkneš do sedadla. Jenže nezamáčkla. Bože, jak ty jsi byla líná! Na dálnici jsi byla nejpomalejší ze všech, víc než sto deset jsi nejela, děsně jsi u toho kouřila, jak barová kurtizána za zenitem.

Cestou do Prahy jsem přemítal, jak je možné, že jsi taková pomalá a neohrabaná. Pak mi to nedalo a zavolal jsem do továrny, kde tě vyrobili, a požádal o expertní radu, co se mohlo stát. Prý ať tě přivezu. Druhý den ráno jsme se spolu dokodrcali do Boleslavi a já tě předal pánovi z továrního servisu. Než jsem se v kantýně zakousl do chlebíčku, volal technik, že je hotovo. Co tomu bylo? Vypadla hadice od turbod- mychadla. Aha. Poděkoval jsem a vydali jsme se ku Praze. Už jsi nečoudila. Na dálnici jsem ti opět sešlápl plynový pedál. Vystřelila jsi jako gepard za antilopou. Zamáčkla jsi mě do sedadla a pořád zrychlovala. Ulevilo se mi, že jsi tak dobrá.

Uběhlo dvanáct let, během kterých jsi mě nikdy nezklamala. Až na repasi turba jsi nepotřebovala žádnou zásadní opravu. Taky jsi velkorysá, odpustila jsi mi, když jsem najel moc rychle na hrbol železničního přejezdu a prorazil ti olejovou vanu. Když tě chtěl nějaký pouliční chmaták ukrást a poškodil zamykání u řidiče, nechal jsem zaslepit všechny zámky. Ano byl to riskantní krok. Aby šlo auto otevřít, nesmí se vybít baterka v klíči ani autobaterie. Obojí se mi jednou stalo, je to otravná nepříjemnost, která se ale dá přežít, když člověk ví, kde má náhradní klíče.

Brzy se z tebe stal člen rodiny. Jsi dělník, na kterého je spoleh. Vždy bezpečně odvezeš děti k moři, na hory. Nikdy jsi neprotestovala, když jsi musela dělat věci, na které nejsou auta jako ty zvyklá. Třeba když jsi bez řečí odvážela kozy na připuštění ke kozlovi. Kdykoli je třeba odvézt nepořádek a zbytečnosti do sběrného dvora, jdeš do toho. Nedá se ani spočítat, kolik tun obi- lí pro drůbež a králíky či hektolitrů ovocného kvasu jsi za poslední léta odtahala. Jsi prakticky bezchybná, navíc vůbec nežereš, spotřebu máš skoro jako hybrid.

Dnes máš speciální výročí. Až pojedu do práce, někde v půli cesty ukáže počítadlo na tachometru číslovku 250 000. Čtvrt milionu kilometrů! Jako bychom spolu šestkrát objeli Zemi po rovníku.

Kdybys byla člověkem, byla bys slečnou v pubertě. Jelikož jsi auto, jsi dámou v nejlepších letech. Pan mechanik Eda říká, že když se o tebe budeme starat, může tvůj motor klidně vydržet do půl milionu. Tedy slibuju, že udělám vše pro to, abys tady s námi byla ještě alespoň další čtvrtmilion kilometrů. Nechám ti pravidelně měnit oleje, filtry, gumičky do stěračů, zkrátka všechny věci, které je potřeba čas od času obnovit. Ještě toho spolu hodně najezdíme, uvidíš. Sice tě nepustí všude, protože hodně měst na Západě chce brzy zakázat vjezd nafťákům. Ale neboj, zbývá spousta míst, kde jsme ještě nebyli.

Když máš to čtvrtmilionové jubileum, nechám tě o víkendu pěkně umýt, navoskovat, vyluxuju tě a utřu speciálním hadříkem plasty, takže budeš jako nová. Přeju ti všechno nejlepší. Zůstaň, jaká jsi. Mám tě rád.