Koukal: Vše vyzvracela, pak se vzbudila a snědla, co našla

Petr Koukal měl nejprve jen podezření, že cosi není v pořádku. Pak se rozhodl konat. Byl to on, kdo přesvědčil Gabrielu Soukalovou, svoji budoucí manželku, že s potížemi s příjmem potravy musí vyhledat odbornou pomoc.

Žili spolu od roku 2014. Už tehdy pozoroval: „Gábina buď jedla hrozně málo, nebo se přecpávala. Večer si byla klidně schopná dát brambůrky a kremroli. Ale vypadala dobře, smála se, vždy se mi líbila.“

Přesto vnímal občasné varovné signály. „Bylo mi divné, že mi usíná vyčerpáním v autě, a když zastavím na půl hodiny u benzinky, ani si toho nevšimne.“

Jednoho dne mu oznámila, že spolkla lžičku. „Přišlo nám to nejprve komické. Dělali jsme si legraci, že z hladu už jí i příbory.“

Když se o této příhodě i dalších zvláštních událostech zmínil svému známému Richardu Pflegerovi, expertovi na anorexii i bulimii, oka- mžitě jej varoval: „Měl bys s tím něco dělat. Holky s těmito poruchami nemají reflexy, a tak se tímto způsobem snaží vyvolat zvracení.“

Koukal se poté své partnerky sám zeptal, zda nemá nějaké problémy. „A najednou z ní tři hodiny lezl celý ten příběh. Já byl úplně v šoku. Dalšího půl roku se detaily jejích potíží rozkrývaly víc a víc.“

Už předtím se Koukala řada lidí zvídavě ptala: „Jak to Gábina dělá, že závodí tak dobře, když nemá stravovací režim a pořád ji vidíme, jak se někde přejídá?“

Až nyní mu plně docházely souvislosti včetně občasných zběsilých nočních útoků na ledničku: „Večer předtím všechno vyzvracela a v noci se potom tělo vzbudilo vysílením a potřebovalo do sebe nafutrovat všechno, co našlo.“

Během dlouhých hovorů pochopil, co bylo příčinou. „Pořád v sobě měla zabudovaný pocit, že když nezhubne, nikdy nevyjede do těch kopců tak rychle, jak by měla. A protože to nechtěla s nikým sdílet, bylo to peklo i pro ni.“

Poté, co ji na jaře 2015 přivedl za Pflegerem, začal se stav Koukalové pozvolna lepšit. „Ještě v létě 2015 do stejných problémů na chvíli spadla znovu. Teprve těsně před startem další pohárové zimy se její stav konečně srovnal.“

V nadcházející sezoně pozdvihla nad hlavu i velký křišťálový glóbus pro šampionku Světového poháru.

Koukal si dodnes detailně vybavuje velice emotivní scénu z tohoto období: „Gábina přiběhla jednou domů celá šťastná z tréninku a říká mi: Já se poslední měsíce tak bála. Ale teď mám poprvé v životě pocit, že mohu jíst častěji i větší porce, a přesto zároveň hubnu.“

Tehdy uvěřil, že pochopila, jak má její tělo správně fungovat – a že dobrých výsledků může dosáhnout i bez drastických stravovacích metod.