Kdo se narodí dřív? Má kniha, či mládě hrabáčů? Je to těsné

Zrovna když jsem se rozhodoval, jakou fotografii vybrat na obálku knižního vydání těchto Zoopisníků, přišla mi zpráva, že je potvrzena Kvídina březost.

Fotografie s lachtanem Melounem šla tedy stranou a vyhrál snímek, na kterém moučnými červy krmím náš pár hrabáčů kapských – Draca a Kvídu.

Kvída nejenže patří k mým nejoblíbenějším zvířatům, ale také jsem s ní toho už hodně zažil. Nikdy nezapomenu, jak jsme doufali, že se podaří odchovat její první slabounké mládě, které porodila v září 2013, a jak jsme se v říjnu 2014 – nakonec také marně – snažili udržet při životě jejího druhého, rovněž velice slabého potomka.

Ale nakonec jsme se přece jen dočkali, Kvída i my. Její a Dracovo třetí mládě, sameček Kito narozený v červenci 2015, už velice dobře prospíval a Kvída se o něj láskyplně starala. Dnes žije Kito v Zoo Randers v Dánsku.

Také čtvrté mládě, samičku Nyotu, která se narodila v srpnu 2016, již Kvída odchovala bez sebemenších obtíží, s přehledem zkušené matky. Nedávno se Nyota přestěhovala do Zoologické zahrady Olomouc.

První zpráva o již páté Kvídině březosti uváděla termín jejího porodu jen velice přibližně, a v té době mi proto připadlo jako téměř jisté, že knížka Zoopisníků vyjde ještě dlouho předtím, než Kvída porodí.

Jenže s postupujícím časem se práce na knize protahovaly a moje jistota slábla. A když se Kvídin termín zpřesnil na konec března až začátek dubna, smířil jsem se s tím, že se mládě narodí dřív, než kniha vyjde.

Dokonce jsem si byl skoro jist, že sloupek o narození dalšího hrabáčátka vyjde ještě dlouho předtím, než se knižní vydání Zoopisníků vůbec dostane do tiskárny.

Jenže knížka už se tiskne a mláděti se pořád nějak nechce na svět. Začíná to být vážně napínavé: Kdo se narodí dřív?

Ale co si budeme povídat. Budu jenom rád, když mládě vyhraje. Kvído, držím palce!