V Praze chybí sociální byty
Dostupného bydlení není dost, ačkoli patří mezi magistrátní priority. Nové se začne stavět letos
PRAHA Když se Miroslav Fojtík se svou ženou Janou ocitl v novém bytě v Holešovicích, nemohli tomu uvěřit. „Seděli jsme na pohovce a koukali jako blbci. Byl to blesk z čistého nebe,“říká čtyřicátník Fojtík po téměř roce, který v bytě poblíž Libeňského mostu strávili. Nestěhovali se totiž ze starého do nového bydlení, jak by se mohlo zdát. Do činžáku šli přímo z ulice. Jako bezdomovci žili sedm let.
Odborníci na bezdomovectví věří, že tím, že lidem, jako jsou Fojtíkovi, pronajme město či nezisková organizace byt, je může znovu začlenit do společnosti. Pomáhá se tak také těm, kterým naopak hrozí ztráta bydlení – matkám samoživitelkám, rodinám na hranici chudoby nebo ohroženým seniorům. Ti se nejčastěji dostanou do azylových domů. Málo práce Miroslav Fojtík dříve pracoval v bezpečnostní firmě, u záchranné služby i v motolské nemocnici. Po úmrtí matky ale přišel o byt v Praze 8. „Za 1+1 chtěli třináct a půl tisíce bez poplatků. Neměl jsem na to,“popisuje Fojtík. Na ulici skončil i se svou budoucí ženou. Během let se snažili sehnat bydlení, kamarádi ani rodina jim však nepomohli. Postupně vystřídali několik míst, nakonec se usídlili u Hlávkova mostu.
Tehdy se Fojtík dostal do kontaktu s radnicí Prahy 7, pro kterou uklidil přilehlé nábřeží. Na radnici se předloni Fojtíkovi vzali. Tamní sociální odbor pak s nimi domluvil, že se přestěhují do tepla. Roli hrála i nemoc paní Fojtíkové, která trpí roztroušenou sklerózou.
Vloni se tak nastěhovali do bytu o dvou pokojích, který si od sedmé městské části pronajímá Armáda spásy. Uvnitř byl nábytek i část vybavení. „Jako první věc jsem řešil, jak to vymaluji. Namaloval jsem na zeď dokonce Karlštejn. Ale koupelnu jsem vymaloval už pětkrát, a stále je tam plíseň,“říká Fojtík, který je vyučeným lakýrníkem, což mu pomáhá při hledání brigády.
I po téměř roce je totiž veden na Úřadu práce a může si vydělat jenom do určité částky. Peníze tak shání po malých brigádách. Pro Prahu 7 vybílil stěny v azylovém domě a stropy maluje i pro známé. Kro- mě toho působí na radnici jako dobrovolný drogový referent, sbírá injekční stříkačky po narkomanech.
Peněz ale není dost a Fojtíkovi kvůli nedostatku financí musejí šetřit. Dvakrát si půjčili od přátel, aby mohli zaplatit nájem. Do toho přišla exekuce za dluhy exmanžela paní Fojtíkové. Po roce, který v bytě strávili, se tak oba dostávají do nejistoty. „Bojím se, že se znovu ocitneme na ulici,“vysvětluje Fojtík. Jeho žena má navíc starosti s invalidním důchodem.
V nouzi se však mají na koho obrá- tit. Pomáhá jim sociální odbor Prahy 7, se kterým mají vřelé vztahy, a lidé z Armády spásy. Pan Fojtík i proto přes všechny problémy věří, že se jim podaří bydlení udržet. Omezený počet bytů V sociálních bytech, které spravuje přímo Praha 7, žije přes třicet lidí. Jsou to nejčastěji matky samoživitelky, oběti domácího násilí, handicapovaní nebo rodiny, které dříve žily na ubytovnách.
Pracují s nimi sociální pracovníci a psychologové z radnice i nezisko- vek. Pokud je to možné, úředníci se jim snaží pomoci i s případnými dluhy a prací, často jim nabízejí úklid u radniční firmy.
„Všeobecně se dá říct, že konfliktů a problémů je málo. Starosti s dluhy jsou minimální,“říká radní Prahy 7 pro sociální politiku Jakob Hurrle (Praha 7 sobě). „Pokud se jedná o občany Prahy 7, nikdo by neměl skončit na ulici. Obzvlášť ne rodiny nebo starší občané,“dodal.
Podle předsedy Platformy pro sociální bydlení Štěpána Ripky je sedmá městská část dobrým příkla- dem, jak by sociální bydlení v Praze mohlo fungovat. „Mají ale omezený počet bytů a brzy jim dojdou,“říká Ripka. Praha staví nové byty Dostupné bydlení poskytuje i magistrát, který aktuálně vlastní sedm tisíc bytů. Většinou v nich bydlí takzvané preferované profese jako policisté či učitelé, desítky bytů ale Praha pronajímá své příspěvkové organizaci Centrum sociálních služeb Praha (CSSP) i neziskovým společnostem.
„Praha je v tom premiantem, ale děláme to na základě nějaké poptávky. I neziskovky narážejí na své limity a nesmí se zapomínat, že máme jenom jedno procento z celkového počtu bytů v Praze,“říká radní pro bydlení Radek Lacko (ANO). Podle něj musí město nejprve ubytovat zmíněné preferované profese, pak se dostane například na bezdomovce.
Praha podle Lackových slov neuvažuje, že by všechno sociální bydlení provozovala sama. „Je lepší to nechat profíkům. Jestliže máme dobře fungující neziskovky, nabídněme jim byty,“vysvětluje radní. Magistrát letos začne stavět tisíc sto nových bytů, jednotky z nich zahrne do sociálního bydlení.
Ripka Prahu za premianta v sociálním bydlení nepovažuje. „Neviděl jsem, že by magistrát řešil bezdomovectví poskytnutím domova a podpory zabydlení, jako to dělají v Brně. Praha má spoustu prostředků. Kdyby se vydala touto cestou, měla by lepší výsledky,“říká Ripka. Podle něj je nejdůležitější začít u lidí, kterým bydlení může zachránit život.
Praha radnicím poskytuje peníze na dostupné bydlení, údajně však nestanovuje priority. „Neviděl jsem žádný cíl. Třeba poskytnout třetinu na dostupné bydlení pro seniory,“uzavírá Ripka.