Kometa z Komety
Pokračování ze strany 24 V posledních dvou letech jste kmital mezi Evropou a Amerikou, reprezentační osmnáctkou a dvacítkou, Brnem a Carolinou. Jak snášíte neustálé změny? Občas mi dává zabrat, když se musím přizpůsobovat, zvykat si na něco nového. V říjnu jsem po návratu z Caroliny zvládl první dva tři zápasy dobře, pak na mě padl útlum. Nejezdilo mi to, nesbíral jsem body. Až na kempu před dvacítkami jsem se dostal do pohody. Přelety. Časové posuny. Různé rozměry kluzišť i herní styly. Jiní trenéři a spoluhráči. Co je pro vás nejhorší? Všechno má svoje. Zásadně mi nevadilo nic. Ale určitě je lepší zůstat v jednom týmu delší dobu, což se ukazuje teď v Kometě. Další výpravy přes půl světa jste byl ušetřen. Kouč Josef Jandač vás nevzal na olympiádu do Koreje. Nejste nakonec rád? Cesta na olympiádu by mi tedy vůbec nevadila. Trenéři se rozhodli, jak se rozhodli. Určitě mě to mrzelo, ale nějak zvlášť jsem se netrápil. To je sport. Šel jsem dál. Padly výtky, že postrádáte svaly a neumíte bránit. Co vy na to? V postavě bych takovou potíž neviděl. Čtyřiaosmdesát kilo není zas tak málo. Co se týče hry v našem pásmu, pořád se učím. Určitě je co zlepšovat, i když to taky není nějaká hrůza. Snažím se ji pilovat, abych byl lepší a lepší. Jeden z největších zámořských expertů na hokejové talenty Craig Button v Koreji tvrdil: „Nechápu, proč tu není Nečas. Je lepší než půlka chlapů, které jste přivezli.“Potěšilo vás jeho vyjádření? Jeho názor jsem si přečetl. Je fakt uznávaná kapacita. Ale nominaci skládají trenéři a ti si mysleli, že ještě nejsem dost dobrý. Klukům jsem na dálku fandil, přál jsem jim medaili. Škoda, že jim unikla. Já se budu snažit, abych se dostal na mistrovství světa. Jak moc vás láká start na turnaji, na němž se představí i Connor McDavid nebo Patrick Kane? Šampionát pro mě znamená obrovskou motivaci. Teď se pokusím co nejlíp zvládnout finále a pomoct Kometě k titulu. A potom, když dostanu příležitost, se ji pokusím využít. McDavid a Kane jsou super jména, ale mě víc láká reprezentovat svoji zemi na takové akci. Je to pocta. Říká se, že vaše generace vyrostla na kultu NHL. Že postrádá úctu k národnímu mužstvu. Souhlasíte? Já jsem reprezentaci odmalička sledoval. Těšil jsem se třeba na zápasy Euro Hockey Tour, vždycky jsem sledoval i přáteláky. Představoval jsem si, jak si jednou za Česko zahraju i já. Byla by paráda, kdyby se mi tenhle sen splnil. Víte, že Bill Peters, trenér vašeho zámořského týmu Carolina Hurricanes, v Dánsku povede Kanadu? Aha. To jsem ještě nepostřehl. Teď mám před sebou ligové finále a pak se musím snažit, abych se protlačil do nominace. Hurricanes ani tentokrát nepostoupili do play off. Ron Francis byl odvelen z pozice generálního manažera. Šéfování se ujal přímo nový vlastník Tom Dundon. Jak sledujete dění v Carolině? Něco vím. Navíc mi nedávno sám majitel volal. Vážně? Ano. Po obědě jsem si zdřímnul. Probudil jsem se a hrál na PlayStationu. Najednou se mi na telefonu objevilo americké číslo. A z něj se ozvalo: „Tady Tom Dundon, Carolina Hurricanes.“ Co vás napadlo? Naštěstí mi to docela rychle docvaklo. Byl jsem hodně nervózní, protože jsem s ním nikdy nemluvil. Ptal se, jak se mi daří. Říkal, že chce, aby se tým rychle zvedl. Aby začal bojovat o Stanley Cup. Že už ho nebaví prohrávat. Moc se těším. Budu se snažit, abych se v létě co nejlíp připravil a abych příští sezonu strávil celou v NHL. Zahřálo vás u srdce, když víte, že se o vás zajímá nejvyšší boss? Určitě. Akorát jsem po hovoru byl zpocený až za ušima. Bavíte se s někým o tom, co se děje v NHL a co vás v ní čeká? Nejčastěji asi s Martinem Eratem. NHL zná skvěle. Jsme víc kamarádi než loni, kdy jsem si připadal jako žák s učitelem. Víc si dovolím vtipkovat. Rozebíráme výsledky a góly, které jsme viděli v sestřizích. Pořád se od něj můžu v lecčem poučit. Považujete už Hurricanes za svůj mančaft? Fandíte jim? Jo, vždycky se nejdřív dívám, jak se jim v noci vedlo. Jsem součástí klubu. Škoda, že jim play off zase uteklo. Tak snad to brzo zlomíme.