Jaký bude český biatlon bez Gabriely K.

Během posledních pěti let se stala českou bohyní. Bez přehánění.

Jednou z nejúspěšnějších českých sportovkyň historie a možná tou nejobletovanější vůbec.

Úspěšná, pohledná, vtipná, na první pohled šťastná žena. To všechno biatlonistka Gabriela Koukalová splňovala. Až do minulé středy, kdy se ve své knize Jiná přiznala k desetiletému boji s bulimií a ve které se zároveň obula skoro do celé biatlonové rodiny.

Přitom to byla dívka, se kterou se mohly ztotožnit stovky a tisíce Čechů. Dívka, která i přes svou popularitu projevovala často během závodů i pro vrcholové sportovce až nevídanou lidskost. Tu přišla pozdě na start, tu zapomněla hůlky nebo vyměnila své lyže za lyže jedné z kolegyň.

K biatlonu přitáhla stovky dětí, které si najednou nechtěly hrát na Jágra s Nedvědem, ale na Koukalovou. Pro ženy se zase stala symbolem krásy a jakýmsi důkazem, že i sportovkyně může během výkonu vypadat sličně. Ke Koukalové vzhlížela pomalu celá republika, s čímž pochopitelně souviselo i nabalování štědrých sponzorů. O biatlonové reprezentaci se hovořilo jako o šťastné a harmonické rodině, která s menšími obtížemi bezvadně fungovala. Výjimka mezi kolektivy, kde často probíhají půtky o vysněné místo na piedestalu. A pak se všechno zbortilo. V syrovém autobiografickém čtení se loňská vítězka ankety Sportovec roku pustila téměř do všech, kteří s ní prošli určitou část její kariéry. Jen na málokom nenašla něco špatného. Ale bylo to nezbytné? Nebo tím jen dopsala poslední kapitolu české biatlonové pohádky, jejíž velkou část sama tvoří?

Neudělala Koukalová prostředí, kterému vděčí jednak za svou pozici celebrity, jednak za desítky milionů korun na účtě, tak trochu medvědí službu?

Co nyní bude s českým biatlonem, tolik pošpiněným její autobiografií? Rozpadne se na milion kousků? Nebo se naopak spojí? Odejde velká část sponzorů, kterým jízda na běžkách s malorážkou na zádech nemusí bez Koukalové připadat tak sexy?

V uplynulé sezoně, v níž Koukalová kvůli zranění lýtek nestartovala, byla sledovanost biatlonových přenosů v České televizi takřka totožná jako v minulém roce. Takřka. V olympijském roce, kdy má sledovanost růst! Nyní se zdá, že i od Koukalové se příznivci začínají odvracet. Zatímco v době jejích úspěchů byla většina příspěvků pod články o ní veskrze pozitivní, nyní se skladba komentářů a možná i nálada fanoušků mění.

Svou knihou si zavřela skoro všechny dveře k biatlonové reprezentaci. Už i odcházející šéftrenér Ondřej Rybář připustil, že její návrat zpátky by nyní byl komplikovaný. A diví se někdo? Přece nemůžete vydat knihu, ve které pošpiníte většinu mužstva, a poté se do něj chtít vrátit. Když hokejista Radek Duda pomlouval své bývalé spoluhráče a poté se s nimi znovu sešel v týmu, nedopadlo to vesele.

Bez odhalení Koukalové skončil u týmu Ondřej Rybář, odchod zvažuje také trenér žen Zdeněk Vítek. Jindřich Šikola, podle Koukalové strůjce všeho zla, příčina její bulimie, ale také úspěšný kouč juniorek a osobní trenér největší české naděje, juniorské mistryně světa Markéty Davidové, je nyní mužem na odstřel.

Odstřelila svým smutným odcházením Koukalová také celý český biatlon?

Nyní těžko odhadovat. Biatlon nejspíš bude žít i bez ní. Má sponzory na další cyklus a stále i dost osobností a věrných fanoušků. To ostatní už je na závodnících. Nelze se však ubránit dojmu, že kdyby v její knize bylo o něco málo zlosti rozdávané na všechny strany, prodávala by se stejně dobře.

A český biatlon by na tom byl líp.