Všichni jsme Formanovy děti

Ne všichni jej znali osobně, ale jeho filmy uctívaly generace českých filmařů. „Po celé mládí mi visel v pokoji jediný filmový plakát – Amadeus. A na něm mystická postava Mozartova otce ukrytá pod maškarní maskou s náručí otevřenou k objetí,“vzpomíná režisér Jiří Strach.

„Forman to dokázal: sirotek z Čáslavi točí nejlepší filmy na světě! A jestli to dokázal on, pak to je možné a žádný bolševik to nezastaví,“vysvětluje, jakým symbolem se Forman stal pro následovníky.

„Byl vzor talentu, řemesla a hlavně svobody. Jako jeden Jaromír Jágr zažehne v generaci kluků touhu po hokeji, Miloš Forman je vpravdě tvůrcem jedné filmařské generace, která chtěla být jako on. Radimem Špačkem počínaje přes Ji- řího Vejdělka a Bohdanem Slámou konče. Všichni jsme Formanovy děti – a on je ten náš otec pod maskou na plakátu Amadea, který nás všechny objímá,“shrnul Strach.

Snít výš, než na co máš

Jeho slova potvrdil i Tomáš Vorel. „Osobně jsem Formana nikdy nepotkal. Ale jeho filmy mocně zasáhly mé mládí, mé dospívání. A rozhodly, abych taky nějaký ten film zrežíroval. Takže díky, pane Formane,“vzkázal režisér.

„Je mi smutno. Jako vždy, když odejde skvělý člověk za bránu nebeskou. Ale u prostřeného stolu na obláčku už začal mejdan se spoustou kamarádů. Miloš Forman tam teď určitě sedí s Václavem Havlem, Janem Třískou, Jánem Roháčem, s mým tátou Radúzem Činčerou. A jeho báječné filmy nás budou provázet neustále, stejně jako jeho chytré myšlenky,“věří dokumentaristka Alena Činčerová. Následující Formanův výrok si Činčerová dokonce zapsala: „Člověk musí snít vejš, než na co má. A jestliže to pak dokáže, může bejt třeba hrdej a popožene

ho to dopředu.“