Proč neuspěla Adriana Krnáčová
Pražská primátorka Adriana Krnáčová minulý týden v rozhovoru pro MF DNES oznámila, že v komunálních volbách už nebude kandidovat a opouští politiku. Zrežírovala tak svůj aspoň trochu důstojný odchod, protože vedení ANO už by ji do čela pražské kandidátky stejně nepostavilo.
Proč vlastně první žena v křesle primátorky neuspěla? Rozhodně by bylo povrchní zúžit její angažmá na mediální neobratnost se „zpovykanými Pražany“a na marný boj s dopravními zácpami.
Krnáčová především nebyla dobrou manažerkou. Neuměla řídit svůj nejbližší tým. Říkali to o ní i její kolegové. Na některých poradách chyběli za magistrát klíčoví lidé, a když tam seděli, tak nebyli občas připravení nebo se báli rozhodnout. Projevilo se to třeba při likvidaci následků spadlé lávky v Praze–Troji.
Ale zpět na začátek, primátor Prahy je jedna z nesložitějších funkcí v české politice. Řídit magistrát je těžší než vést některá ministerstva. Zvládne to jen člověk, který chod magistrátu zná z dřívějška z nějaké nižší funkce, a i ten riskuje, že ho můžou zavřít. Krnáčová měla v lecčems i smůlu – například na některé „spolupracovníky“, třeba Matěje Stropnického nebo Radmilu Kleslovou.
V téhle souvislosti se možná nabízí srovnání s brněnským primátorem Petrem Vokřálem, který má podobný handicap v postavě Matěje Hollana, ale jako bývalý vrcholový manažer si s druhým největším městem republiky poradil lépe.
Adriana Krnáčová často mrhala energií na méně důležité věci. Opravdu není až tak podstatné, jestli je na Malostranském náměstí parkoviště nebo jestli někde stojí lavičky, které dobijí mobil. Hlavním problémem hlavního města je doprava, pak doprava a pak bydlení. Pražané chtějí ply- nule jezdit, parkovat a koupit si či pronajmout byt za solidní cenu, jenže jejich stavbě brání velká byrokracie.
Je jasné, že opravovat se ve městě musí. Nevěřím však, že výměna jezdících schodů na stanici metra Anděl musí trvat devět měsíců. Ministr Dan Ťok, který rekonstruuje D1, se snaží, aby to mělo na lidi co nejmenší dopad. Mosty se bourají v noci, počet jízdních pruhů se snižuje na nezbytně dlouhou dobu, hodně se o opravách informuje. V Praze se o rekonstrukci většinou dozvíte, až když stojíte v koloně. Chaos vládne i jinde. Když přijede na zastávku tramvaj, říkám si: „Co tady proboha dělá tohle číslo?“A když odjede, říkám si: „A kam to proboha jede?“
Dopravní stavby sice trvají déle než čtyři roky, ale lidé prostě poznají, jestli se něco mění k lepšímu, nebo ne. V roce 2015 magistrát sliboval, že se trasa metra D začne stavět za tři roky, ale téhle „uzavírky“se letos opravdu bát nemusíte.
Primátorka příliš neposunula ani problém s pražskými taxikáři. Slibně možná znějí plány na obnovu Výstaviště a „modernizaci“matějské retropouti, ale jestli se podaří, ukáže čas. A jestli se otevře opravená legendární Šlechtova restaurace ve Stromovce, tak si tam možná někdo na Krnáčovou vzpomene i po dlouhých letech.
Pokud se něčím může primátorka oprávněně chlubit, je to zelená „Lítačka“, která bleskurychle nahradila problémovou červenou Opencard. Také se jí musí přičíst k dobru, že ve funkci, v níž zatím asi ještě nikdo zcela neuspěl, neměla žádný vyložený průšvih, nějakou kauzu.
A za stav Prahy nesou odpovědnost i šéfové stran, kteří na pozici lídrů pražských kandidátek nominují hvězdy spadlé z nebe místo znalců tamní komunální politiky. Do které skupiny patří lídři do voleb v roce 2018, už si dosaďte sami.