Když vás žene touha udělat radost dědovi
Filip Chlapík debutoval v NHL, teď chce na hokejový šampionát
Byl by to krásný příběh. Loni vyrazil Filip Chlapík na mistrovství světa jako divák, když vstupenky na finále v Kolíně nad Rýnem dostal od svého dědečka, velkého hokejové fanouška, jako dárek k 20. narozeninám. Teď je útočník krok od toho, aby si na světovém šampionátu sám zahrál a lístky na oplátku obdaroval dědu. „Už jen z toho, že můžu o turnaj vůbec zabojovat, byl úplně nadšený. Sleduje ho každý rok a hodně to prožívá,“líčí.
Včera v Pardubicích si ve vítězném utkání proti Finsku (3:1) odbyl reprezentační debut a má před sebou ještě 10 dní a pět možností, jak kouče Jandače přesvědčit, že by mu nominace do Dánska – nejen kvůli dědovi – slušela. A pakliže by trenér jeho jméno skutečně příští neděli po finálním zúžení vyřkl, bylo by to pro Chlapíka nádherné vyústění sezony, o které sám říká, že „je zlomová“.
„Je, bezesporu. V Ottawě jsem dostal příležitost na 20 zápasů. Klub teď bude předělávat tým, takže myslím, že je šance, abych se tam usadil na celou sezonu. Je to jenom na mně a udělám maximum.“
Je fajn od něj slyšet tato slova. Chlapík totiž patřil k výrazným českým talentům, byl členem reprezentační osmnáctky, která před čtyřmi lety získala na světovém šampionátu stříbro a vlila naději chřadnoucímu tuzemskému juniorskému hokeji. O rok později ho Ottawa draftovala ve druhém kole, k tomu měl bodově vydařené sezony v kanadské juniorce. Zdál se to skvělý rozjezd, jenže místo záře reflektorů přišla tvrdá facka.
Před necelými dvěma lety mu totiž vedení kanadského klubu pohrozilo, že pokud během dvou měsíců nezabere, nedají mu nováčkovskou smlouvu a on se může pakovat.
Sen o NHL bude fuč, protože jen talent už dnes nestačí. „Byl jsem malinko flákač. Docela vysoko mě draftovali, a tak nějak jsem si asi myslel, že se to všechno udělá samo. Problém byla hlava a moje nastavení. Hokej mě prostě bavil, užíval jsem si ho a nic víc jsem neře- šil. Byl jsem na hrušce, ze které mě pak poslala tvrdě dolů slova od vedení,“přiznal pro isport.cz.
Skutečně zabral, zlepšil fyzičku a před Vánocemi 2016 mohl domů zvěstovat, že podepsal tříletý kontrakt. A když loni koncem října onemocněl útočník Kyle Turris, povolali Senators z farmy právě Chlapíka.
„Bylo to rychlé, že jsem to ani nestačil vstřebat. Vzpomínám si, jak se mi klepaly nohy. Jak jsem tam stál a byl ze všeho vyjukanej.“
Jelikož Ottawa prožila děsivou sezonu a Jandačovi se po olympiádě začaly tradiční opory omlouvat ve velkém, zrodila se šance pro Chlapíka, aby se ucházel o místo v repre- zentaci. Je vedle útočníků Zadiny a Chytila třetím Filipem, který může znamenat pro národní tým závan nových a svěžích časů. „Je vtipné, že jsme všichni Filipové. Pro český hokej je určitě dobře, že mladí dostávají šanci. Ale na konci to bude o tom, kdo na to má. Pan Jandač by nevzal mladšího hráče, který by na to neměl. Musíme přesvědčit a říct si o místo,“ví Chlapík.
Jako kluk z Prahy zažil hokejové oslavy na Staroměstském náměstí, kam chodíval s rodiči. Každý rok sledoval šampionáty v televizi. Teď se možná brzy stane jedním z aktérů, který k Husovu pomníku může vrátit hokejovou radost.