Francouzská spojka
Macron chce být pro USA „pan Evropa“
Návštěvy u amerického prezidenta Donalda Trumpa se začínají podobat závodům v tom, kdo mu dokáže nejvíc zalichotit. A Trump už v nich má dlouho svého vítěze.
Když francouzský velvyslanec ve Washingtonu loni v červenci odjížděl na setkání s čerstvě zvoleným prezidentem Emmanuelem Macronem, dostal na cestu výtisk deníku The New York Times. Vedle článku, který popisoval dobré vztahy mezi Macronem a Trumpem, bylo zvýrazňovačem napsáno: „Ano, Emmanueli. Je to pravda, miluji tě.“Podle stejného listu, který tuto příhodu popsal, byl autorem Trump nebo někdo z jeho blízkých spolupracovníků.
Tvrdý chlap u Trumpa
Ať už milostný vzkaz napsal kdokoli, Trump o dva týdny později přijel na státní návštěvu Francie, naplánovanou na den oslav dobytí Bastily, důležitého státního svátku. Macron ho hostil s pompou, o níž Trump ještě dlouho vyprávěl. „Je to správný, tvrdý chlap,“byl následně jeho hlavní dojem.
Nyní přišel čas pohostinnost oplatit. V pondělí přijel Macron na třídenní státní návštěvu USA se všemi souvisejícími poctami. Na pracovní jednání došlo až včera odpoledne.
Trumpa tento týden čeká ještě jedna významná návštěva z Evropy – v pátek za ním do Bílého domu přijede německá kancléřka Angela Merkelová. Ale zatímco Macronovi Trump vrací pozornost se vším všudy, s Merkelovou probere jen ty nejdůležitější pracovní záležitosti.
Obojí odráží radikálně odlišný přístup, který vůči Trumpovi oba evropští státníci mají. Macron sází na přátelská gesta, lichotky a plácání po ramenou, Merkelová si naopak od Trumpa drží odstup. Nijak se netajila zklamáním z Trumpova vítězství v prezidentských volbách a stejně jako další němečtí politici kritizovala mnohá jeho rozhodnutí.
Macron si naopak uvědomil, že Trump za „skvělého člověka“jednoduše považuje každého, kdo mu dodá pocit vlastní důležitosti. Po předchozích letargických letech s Françoisem Hollandem se navíc snaží protlačit Francii do čela evropských států a zajistit si tak pozici hlavní evropské spojky – ať už se to týká vztahů s USA, Saúdskou Arábií, Indií, nebo Čínou.
Trump přitom zosobňuje přesně to, vůči čemu se Macron v prezi- dentské kampani vymezoval a co ztělesňovala jeho protikandidátka Marine Le Penová: strach z budoucnosti, nejistotu, nedůvěru k cizímu a orientaci na „tradiční hodnoty“.
V rozhovoru, který vysílala televizní stanice Fox News večer před Macronovým příletem, nicméně popisoval, co všechno mají s Trumpem společného. „Oba jsme se stali prezidenty trochu překvapivě,“řekl. S Trumpem ho prý pojí úzké pouto, protože oba byli „outsidery v politickém systému“.
Strategie lichotek Macronovi může pomoci jen zčásti. Stále je totiž řada sporných témat, na nichž se nedokážou shodnout. Svůj domnělý vliv na Trumpa Macron také nedávno otevřeně přecenil když ohlašoval, že jej přiměl ke změně názoru ohledně stažení americké armády ze Sýrie. Bílý dům vzápětí tuto zprávu vyvrátil.
Rozdílné názory pak mají ohledně mezinárodní dohody s Íránem o omezení jeho jaderného programu. Macron dohodu podporuje, Trump uvažuje o jejím vypovězení, pokud nebudou vyjednány výhodnější podmínky. Neshodnou se ani v pohledu na klimatické změny a Pařížskou dohodu o ochraně klimatu, od níž USA loni odstoupily.