Dětem se hudba líbí, nebo ne. Nemají umělé bariéry
Zpěvačka a edukátorka Klára Boudalová ukazuje dětem cestu k vážné hudbě a podporuje v tom učitele hudební výchovy.
Podle hudební edukátorky, vedoucí projektu Hudba do škol a autorky vzdělávacích CD Nebojte se klasiky Kláry Boudalové má hudební výchova na náš život mnohem zásadnější vliv, než si mnozí z nás připouštějí. Děti podle ní neřeší, jestli zrovna hraje Mozart, nebo Vivaldi. Rozlišují hudbu zkrátka podle toho, jestli se jim líbí a jak se při jejím poslechu cítí.
Váš pracovní rozptyl je poměrně široký. Co je hlavní náplní vaší práce?
Hlavním cílem všeho, co dělám, je to, aby si děti dokázaly najít v hudbě, kterou mám moc ráda, nějaké vlastní inspirace. Neříkám jim, co konkrétně v hudbě mají slyšet, ale spíš jim nabízím nejrůznější možnosti, co všechno se v ní slyšet dá.
Jaká je podle vás hudební gramotnost českých dětí s ohledem na klasiku?
Tahle otázka má dva konce. Jeden je, jaká je jejich gramotnost ve smyslu znalosti té věci. A tady bych řekla, že je to vlastně docela jedno, protože pro to, aby měl člověk nějaký zážitek nebo prožitek z hudby, nemusí vědět, kdo byl Vivaldi nebo Dvořák, kdy umřeli a kolik měli dětí. Myslím, že je to docela nepodstatné. Důležitější je, jestli o hudbě dokážou přemýšlet jako o něčem, co k nim má vztah, případně v čem si mohou hledat svoji vlastní inspiraci. Snažím se jim ukázat, že vážná hudba není něco vzdáleného a odtažitého, něco pro lidi ve fraku, pro staré a nevím, pro koho ještě. Že je tu zkrátka pro každého, i pro ně.
A věří vám to?
Mám tu zkušenost, že děti, ještě předtím, než si vybudují nějakou umělou bariéru, tak je jim úplně jedno, co zrovna poslouchají. Rozlišují pouze na líbí nelíbí, rozumím nerozumím. A to vnímám jako strašně důležitý moment. My dospělí si totiž kolem věcí často stavíme bariéru strachu a předsudků. Děti nepotřebují žádné hluboké znalosti k tomu, aby si cestu k vážné hudbě našly. Je ale fajn, když jim někdo ukáže směr. Jsem přesvědčena o tom, že spousta věcí a emocí, které v životě prožíváme, jsou v hudbě, nebo obecně v umění otištěné, a tak je dobré se s nimi průběžně setkávat.
Můžete krátce představit váš projekt Hudba do škol? Jde o nějakou nadstavbu k hudební výchově?
Neřekla bych, že je to nadstavba, ale spíš taková inspirační platforma. Poskytuje prostor pro setkávání a sdílení učitelům hudební výchovy napříč republikou. Jsme přesvědčeni o tom, že skvělých učitelů a skvělých hodin hudební výchovy je u nás spousta, ale vzhledem k tomu, že jde o poměrně okrajový předmět ve školních osnovách, ve škole je na něj obvykle sám a může se cítit dost izolovaně.
Jak to vypadá v praxi?
Setkáváme se spolu s učiteli, hudebníky a dalšími odborníky na hudební edukaci v Rudolfinu a probíráme nové inspirativní metody, ale představujeme i způsob, jak jednotliví učitelé učí. Letos jsme měli čtyři taková celodenní setkání a sami učitelé si během nich vyzkoušeli, jaké to je být v roli svých žáků.
Je o taková setkání mezi učiteli zájem?
Pravidelně se letos účastnilo kolem 70 učitelů, ale není to konečný po- čet, protože v Rudolfinu máme omezenou kapacitu. V příštím roce bychom proto rádi tuto platformu rozšířili i do regionů, abychom se dostali blíž ke konkrétním školám. Chceme, aby to všechno vycházelo především z iniciativy učitelů a fungovalo jako komunitní projekt.
Dá se něco změnit na tom, aby hudební výchova dostala ve školních osnovách více prostoru?
Tohle hodně závisí na jednotlivých školách. Jsou školy, kde hudebka funguje úžasně, protože je tam například ředitel, který sám hraje na deset nástrojů, a tak i učitelé hudební výchovy mají velkou podporu. Pravda je, že hodinové dotace na hudební výchovu nejsou velké. Na některých školách proto děti hudebku nemají vůbec. Otázka je, co se s tím dá, nebo nedá dělat systémově.
Jaký by byl argument pro?
Když je hudební výchova dobrá, neznamená to, že děti naučí jen to, kdo to byl Mozart a co všechno komponoval, ale měla by v nich třeba podpořit týmového ducha, naučit je soustředění, zvýšit jejich intelekt... Existuje řada vědecky podložených výzkumů, že posluchač kvalitní hudby může mít třeba lepší výsledky v matematice, a tak podobně. Sama se hudbě aktivně věnujete jako zpěvačka. Jak jste se vůbec k hudební edukaci dostala? Každý hudebník hudbu nějak zpracovává, prožívá a předává... A mě vždycky moc zajímalo, co v ní slyší ostatní lidé. Jestli jim navozuje stejné emoce jako mně nebo zda slyší něco úplně jiného. Jestli je uklidňuje, nebo naopak znervózňuje a podobně. Tím, jak jsem byla zvědavá, jsem se k tomu asi dostala. Protože když se člověk na něco neustále ptá, musí také umět mluvit o svých dojmech. Začínala jsem v Českém rozhlase, pak jsem začala pomáhat v Rudolfinu při vzdělávacích pořadech. V současné chvíli dělám pro Českou filharmonii cykly pro rodiče s dětmi a cykly pro školy, koncertní cykly s komorními soubory České filharmonie nebo třeba masterclassy se zahraničními muzikanty. Ten rozptyl je opravdu široký.
Má hudební edukace v Česku nějakou tradici, nebo je to mladý obor?
Na poli pedagogických fakult tradici určitě má, ale samozřejmě edukativní programy v rámci institucí se dají počítat spíš na roky než desetiletí. Zahraniční orchestry nebo instituce jsou na tom o poznání dál, a takovou vlajkovou lodí vzdělávacích programů je asi Berlínská filharmonie.
Inspirujete se v zahraničí?
Často a ráda. Jeden moc zajímavý projekt jsem nedávno viděla v Anglii, kde orchestr pracuje s jednou konkrétní školou. Děti tam pod dohledem lektorů a hudebníků tvoří vlastní orchestr. Nejdůležitější určitě je, aby ty programy uměly odpovídat na konkrétní potřeby míst, kde se odehrávají.
Jaké jsou vaše aktuální plány?
Stojíme na konci první sezony projektu Hudba do škol, v příštím roce nás čekají další setkání v Rudolfinu i v regionech a mraky dalších skvělých akcí nejen pro školy, ale i děti a rodiče. Filharmonie už vydala programovou nabídku koncertů, takže já se moc těším například na Pirátskou v Rudolfinu, tedy koncertní příběh, kdy piráti jedou zachránit poklad, ale nakonec to dopadne trochu jinak. A už příští týden nás čeká Ufonská v Rudolfinu, to bude zase koncert na téma UFA a kosmonautů, kdy se celá filharmonie převlékne do blyštivých kosmických oblečků a Pavel Tesař (herec z Divadla v Dlouhé, který spolupracuje s Českou filharmonií, moderuje například pohádkové koncerty v Rudolfinu, pozn. red.) se jako hlavní kosmonaut bude výsadkovat na planetu ufonů. Tahle kombinace skvělé hudby a pohádkových příběhů mě moc baví.