Nominace na MS: jede Plekanec
Slušní gólmani, chybující obrana, nevyzpytatelný útok. Češi nepřesvědčili. MS začíná v pátek.
Je to číslo, ke kterému se letos z extraligových týmů vyšplhal pouze tápající Litvínov.
Dres tradičního klubu za celou sezonu obléklo 41 hokejistů, reprezentační kouč Josef Jandač si čtyři desítky kandidátů bažících po účasti na mistrovství světa proklepl za necelý měsíc.
Včerejším nezdarem 2:4 s Ruskem, kterým národní tým zakončil nevydařenou generálku na Švédských hrách, skončila doba příprav, zkoušení, přesvědčování a utvrzování.
Trenér Jandač včera večer po příletu ze Švédska usedl před novináře a (po uzávěrce tohoto vydání) v ruzyňském hotelu oznámil, kteří vy- volení se na šampionátu v Dánsku pokusí utnout šestileté české čekání na medaili z velké hokejové akce. „Chceme mít trošku širší tým. Budeme mít asi 15 útočníků a 9 beků,“prozradil ještě ve Švédsku Jandačův asistent Jaroslav Špaček. „Čekáme ještě taky na nějaké výsledky z Ameriky. Až pak se podle formy rozhodneme, koho dopíšeme.“
Ačkoli ani po včerejšku není zcela zřetelné, s jakou sestavou Češi za pět dní v Kodani při zahajovacím utkání se Slovenskem vyrukují, desítka přípravných mačů naznačila leccos.
I v éře generační obrody, kterou Jandačovi zkomplikovala záplava omluvenek i zranění, zvládli reprezentanti porazit papírově slabší soupeře – Francouze i Švýcary, minulý víkend se blýskli triumfem na Českých hrách v Pardubicích.
Když však evropské velmoci na Švédských hrách vytasily posily z NHL, výkonnostní propast byla zejména v některých pasážích duelů proti Švédům (1:3) a Finům (2:5) až děsivě veliká. Češi nestíhali, pomáhali si fauly. „Nechci nijak zlehčovat předchozí zápasy a zesměšňovat hráče, ale tady už se ukazuje, že to ostatní skládají na mistrovství světa,“líčil útočník Michal Řepík po sobotním krachu s Finy. „Všem nám to tady otevřelo oči. Víme, že musíme hodně přidat, abychom to na šampionátu zvládli. Tam bude tempo možná ještě vyšší,“dodal devětadvacetiletý olympionik a účastník posledních dvou šampionátů.
Reprezentanti tápali především v obranném pásmu. Nedokázali se vymanit z tlaku protivníka, váhavě si počínali při zakládání útoků. „Stále prováháme první i druhý moment. Útočníci nedostávají puky včas, i když jsou v dobrých pozicích,“krčil rameny trenér Jandač.
Na obranu beků – extraligoví borci jako Sklenička, Pyrochta, Pláněk či Hrbas se na mezinárodní scéně teprve rozkoukávají. A dál není kde brát. Z loňska – Jandačovým žargonem – obouchaní Rutta, Šimek či Jeřábek zkouší prorazit v zámoří. Další defenzivní stálice Koláře nebo Na- kládala vyřadila zranění. A nelze čekat, že defenzivu spasí avizovaný přílet tvrďáka z Philadelphie Gudase. „Měli jsme s obránci mítinky, teď už to dávali včas,“podotkl po včerejší generálce Špaček. „Podali jsme vynikající výkon. Dobře jsme bruslili a měli dobrý pohyb. Kluci bojovali, bruslili, dohrávali souboje. Popravily nás totální chyby. Pak je těžké proti tak silnému soupeři zvítězit.“
Při konečné nominaci došlo na překvapivou změnu i v brankovišti: ze zavedeného dua Francouz, Furch zůstal jen ten první, jehož doplní Rittich a nováček Hrachovina.
A útok? Zůstaneme-li u generálky, byl z něj cítit potenciál. Včera se trefil osmnáctiletý centr Chytil, jemuž první reprezentační zásah připravil o rok starší Nečas. Brněnský talent se sám několikrát dral do koncovky, byl vidět, ale při české power play riskantním pasem namazal skórujícímu Sošnikokovovi. Jako by čtvrtá ruská trefa vykreslovala nevyzpytatelnost české ofenzivy. „Jsme mladý tým, který se musí učit,“odpověděl útočník Andrej Nestrašil. Nezbývá věřit, že skandinávské lekce reprezentantům prospějí. Šampionát startuje už v pátek.
Liberecký kouč Filip Pešán ho s oblibou přirovnává k Radimu Šimkovi. A opravdu, příběh hokejového obránce Filipa Pyrochty se skutečně skládá z podobných střípků, byť na rozdíl od svého předchůdce prošel všemi mládežnickými reprezentačními výběry a má i stříbro z mistrovství světa osmnáctek.
Oba totiž rychle vystřelili jako komety směřující k podpisu kontraktu s klubem NHL.
Ano, Pyrochtu tento posvátný okamžik teprve čeká, ale jeho pravděpodobnost je opravdu vysoká. Zvlášť po pár dní starém prohlášení libereckého majitele Petra Syrovátky: „Jsme s jeho odchodem smíření, podpis smlouvy je na spadnutí.“
Pyrochta přitom pořád není žádná velká hvězda ani na extraligové poměry, byť o něm Pešán mluvil v superlativech už v závěru předchozí sezony. Ten samý muž ho totiž v průběhu té nynější neváhal poslat na deset zápasů na farmu do Benátek nad Jizerou, protože mladý obránce nezvládal extraligu po taktické stránce.
„Byl to varovný prst, abych začal hrát líp dozadu. Mě to totiž odjakživa táhne hlavně dopředu,“usmívá se jedenadvacetiletý bek. Teď už moc dobře ví, že ač má velký talent, musí makat v obou směrech. „V dnešním hokeji si nemůžete dělat, co chcete. Beci musí být mobilní, aby hráli dopředu i dozadu. Poučil jsem se a naštěstí to dopadlo dobře.“
I díky tomu se Pyrochta dostal do konečné nominace na mistrovství světa. Pro někoho možná překvapivě, ovšem zcela zaslouženě. Mladý obránce, který v juniorském věku hrál dva roky v kanadské juniorce, si v reprezentačním dresu vedl solidně. V přípravných zápasech do- stával hodně prostoru a podobně jako v Liberci chodil také na přesilovky.
„Má všechno, co má moderní bek mít. Má na to hlavu, výborné bruslení, šikovné ruce. Teď je nahoře a doufám, že mu to vydrží, protože má obrovský potenciál,“chválí ho Ladislav Šmíd, zkušený parťák z Liberce, který ho během sezony cepo- val společně s Martinem Ševcem především po zmiňované taktické stránce.
„Dopředu mě to láká hodně,“nezastírá Pyrochta. „Měl jsem k tomu sklony odjakživa, tak se v tom snažím zlepšovat. Vždyť já byl původně útočník, pak jsem pozice střídal a nakonec se ustálil v obraně.“
Právě útočných schopností si experti na Pyrochtovi cení nejvíce, kvůli nim si výrazně říkal o šampionát. On sám nominaci bral jako životní šanci i kvůli tomu, že ho může výrazně přiblížit k NHL.
„Stoprocentně je to tak. Člověk by měl mít sny. A ty sny by měly být nejvyšší, aby fungovaly jako motivace. Já jeden takový mám a doufám, že se mi jednou splní. Rád bych dál kráčel ve stopách Radima Šimka,“vypráví Pyrochta, ač tvrdí, že je trochu jiným typem hokejisty.
„Příběhově jsme si podobní, hráčsky je to ale jiné. Šimi je buldok, který nepustí kostičku, kdežto já jsem víc ofenzivní.“
Pyrochta může být pro českou reprezentaci požehnáním, protože kvalitních obránců v posledních letech ubývá. Popravdě je třeba přiznat, že nyní dostává šanci i díky tomu, že trenér Josef Jandač bere do Dánska výrazně mladší a nezkušenější kádr než obvykle.
„Letos je to specifické, ale nebudu říkat, že je dobře, že se reprezentace obměnila. Je to věc názoru. Teď jsem mladý, takže s tím samozřejmě souhlasím, ale až budu starší, tak budu chtít opak. Záleží na trenérech a pan Jandač správně říká, že mládí není zásluha. Musíme ukázat, že na to máme.“
Pyrochta v přípravě obstál, ale moc dobře si uvědomuje, že na mistrovství to bude jiné. To platí dvojnásob po nepovedené generálce na Švédských hrách, kde český tým prohrál všechny zápasy.
„S posilami z NHL se dostal hokej na jinou úroveň. Proto na sobě musím dál pracovat, abych na ni měl.“
Člověk by měl mít sny. A ty sny by měly být nejvyšší, aby fungovaly jako motivace. Já jeden takový mám.
Filip Pyrochta