Arménský Mandela je rukojmí Karabachu
Nynější stále nekončící „jerevanská revoluce“je snahou Arménů dostat moc z rukou politiků z Karabachu, který ani není Arménií.
Čtyři tisíce čtyři sta kilometrů hornatého území, sto pětatřicet tisíc obyvatel, to je Náhorní Karabach, který si po pěti letech války vybojoval v roce 1994 odtržení od Ázerbájdžánu. Arménie se s Náhorním Karabachem nikdy oficiálně nespojila a mezinárodní společenství pokládá Karabach stále za součást Ázerbájdžánu. Během minulých více než dvou desetiletí však došlo k paradoxní situaci: politici z Náhorního Karabachu ovládli samotnou Arménii. A postupně ji změnili v po-loautoritářský režim.
Navíc kvůli Karabachem způsobenému nepřátelství s Ázerbájdžánem je Arménie stále závislá na vojenské pomoci Ruska.
Karabaši, kteří si tykají se zbraněmi, se dostali k moci už v roce 1998 prezidentem Robertem Kočarjanem, jenž byl předtím prvním prezidentem Karabachu.
Moc „cizího “karabašského klanu čím dál víc vadí většině Arménů. Revolucí se minulý týden podařilo svrhnout vůdce karabašského politického klanu Serže Sargsjana. Ten po deseti letech výkonu prezidentské funkce změnil Arménii na premiérskou republiku a chtěl se tak udržet u vesla. Když se však k pouličním protestům připojila část armády, pochopil hrozbu občanské války a odstoupil.
Pro dnešní Arménii je symbolické, že na jeho místo dočasně nastoupil Karen Karapetjan – opět politik z Karabachu.
Davy v ulicích vedl 42letý Nikola Pašinjan, který začínal v politice jako poradce prvního arménského prezidenta Levona Ter-Petrosjana. Je to také muž, který se karabašský klan snaží porazit už dvě desetiletí.
Pašinjan dostal přezdívku jerevanský Mandela, protože prosazuje návrat k demokratickým poměrům pouze nenásilnou cestou. Vedle politiky se živil jako novinář, už před deseti lety vedl pokojné protesty proti zfalšovaným volbám. Pak se dobrovolně vydal policii a byl odsouzen na sedm let do vězení. Z něho se nakonec dostal po dvou letech – na amnestii k 20. výročí vyhlášení nezávislosti Arménie. Od roku 2012 je pak opozičním poslancem. Liberální, prozápadní síly, které v parlamentu zastupuje, jsou však ve velké menšině, a proto sám Pašinjan neměl po úspěšném odstavení předsedy vlády Sargsjana premiérské ambice.
I poslední Pašinjanovy kroky ukazovaly, že je spíše lídr protestů než politik, který je schopen převzít moc nebo se na ní podílet.
„Novým premiérem se musí stát kandidát celého národa,“prohlašoval na pátečních demonstracích, kde se jako obvykle objevil v čepici s kšiltem a maskáčích. Vládní Republikánská strana o víkendu tomuto požadavku ustoupila a dočasný premi- ér Karapetjan uvedl, že kandidovat nehodlá. Otevírá se tak cesta k moci Pašinjanovi. Ten pak včera řekl, že doufá v podporu prezidenta.
Nic proti Moskvě
I když Arméni už dál nechtějí, aby jim vládli lidé z Karabachu, zároveň ho nechtějí dát na pospas Azerům. K tomu potřebují ale vojenskou pomoc Moskvy, která má v Arménii velkou vojenskou základnu. Proto i Pašinjan ujistil Moskvu, že protesty v žádném případě nemíří proti ní. A zároveň si sám zajistil, že se ruští vojáci nebudou do vývoje v Arménii mocensky vměšovat.
Na závislosti Arménie na Rusku se mnoho nezmění, i kdyby síly kolem Pašinjana nakonec uspěly a Karabachy odstavily od moci.