Proč nechceme cizáky? Viel Glück, Uwe!
Tak nám zaprodali hokejovou Spartičku. Najali k ní Němčoura. Co asi naše kluky naučí? Ani jim nerozumí. Jak může Fricek tmelit partu, když neumí česky? To prostě nebude fungovat.
V určité části veřejnosti vzbudilo angažování kouče Uweho Kruppa pohoršení. Slavný klub povede chlap ze země, kterou Češi mezi mantinely odjakživa školili.
Kdekdo hned vidí paralelu se spouští, kterou za sebou ve fotbalové Spartě zanechal italský štramák Andrea Stramaccioni. Opomíjejí se Kruppovy hráčské zkušenosti ze šestnácti sezon v NHL, trenérské počiny s německou reprezentací i medaile posbírané s berlínskými Eisbären.
Nepřihlíží se k báječnému tažení Němců za stříbrem na únorové olympiádě v Koreji. Projevuje se čecháčkovské zápecnictví a nedůvěřivost vůči cizincům.
V národu dřímají historické křivdy – rakouský útisk, mnichovská zrada Britů a Francouzů, německá a ruská okupace. Ve volbách uspěla jedna strana především díky šíření strachu před hordami migrantů. Hojně se dopřává sluchu vyznavačům czexitu z Evropské unie. Češi se podle průzkumů stále zdráhají stěhovat za prací – uvnitř republiky i za její hranice.
I proto se Krupp po nástupu do Sparty setká s uštěpačností samozvaných mudrců a falešných vlastenců. Hlavně ve fotbale a hokeji přežívá podivné sebevědomí, že si nepotřebujeme nechat radit od cizáků. Zaklínáme se jedinečností českého prostředí a zavíráme se v něm jako v konzervě.
Jako by nikdo nepostřehl, že kluby a reprezentace na trávnících ani na ledě už nějakou dobu nenáleží do špičky.
Nyní se třeba zoufale shání nový kouč hokejového „nároďáku“, který od nové sezony nahradí Josefa Jandače. Kandidáti odmítají nabídky, svaz se zdráhá věc komentovat. Prezident Tomáš Král prozradil jediný bod své vyjednávací strategie: „Neumím si představit, že bychom angažovali cizince.“
Aha. Největší české naděje prchají za lepšími podmínkami nejen do zámoří, do Švédska a Finska, nýbrž též do Švýcarska i Rakouska. Ale trenér ze zahraničí je pro pana Krále úplné tabu.
Přitom takový Kanaďan Ralph Krueger třináct let komandoval Švýcarsko a pomohl mu přiblížit se elitě. Působil v NHL, na Světovém poháru 2016 dovedl Výběr Evropy do finále. Před časem v rozhovoru pro MF DNES přiznal, že by ho práce v Česku lákala. „Na národnosti nezáleží. Aspoň mě ve Švýcarsku nikdo nemohl podezírat z protekce. Neměl jsem za sebou minulost v nějakém klubu. Byl jsem neutrální. Staral jsem se o jedinou věc: postavit co nejsilnější tým a vymyslet co nejúčinnější taktiku, aby se hráči neměli nač vymlouvat.“
Jazyková bariéra mizí, anglicky se domluví mnoho hokejistů. Česká škola ztratila skvělou pověst. Tak proč ji neosvěžit?
Nejde o okamžitý medailový samosběr, ale spíš o zlepšováky, modernizaci a kultivaci celého prostředí. Slováci na olympiádě záhy vypadli, ale lebedili si, že kanadský kouč Craig Ramsay přinesl do kabiny nové prvky v přípravě. Že začíná nová éra.
Zvláštní je, že v jiných sportech jsou Češi otevřenější. Florbalistky vede Švýcar Sascha Rhyner, mužskou „repre“zase Fin Petri Kettunen. Biatlon hledal nástupce Ondřeje Rybáře ve třech různých zemích. Zahraniční odborníci našli uplatnění v lyžování, ve volejbale i basketu.
Leč fotbal a zejména hokej se při takové představě podrážděně naježí. Pomoc nepotřebuje. Aspoň si to myslí.
Uweho Kruppa čeká ve Spartě zatraceně těžká šichta s předsudky a zabedněností. Kéž by je svou profesionalitou rozprášil a stal se v české konzervě průkopníkem.
„Also viel Glück, Uwe!“