TAHÁK NA SVAŤÁK
Maturita z češtiny Nový seriál MF DNES
Milí maturanti, nachystali jsme pro vás rozbory deseti literárních děl, která si podle kantorů nejčastěji vybíráte. A i když se všemi deseti netrefíme do vašeho seznamu, najdete tu řadu tipů, jak se s ústní zkouškou vypořádat. V seriálu, který bude vycházet do 14. května, vám ukážeme i rozbory neuměleckých textů a loňští maturanti vám poradí, jak hladce proplout zkouškami.
Celá hra začíná prosebným poselstvím k Oidipovi, vládci Théb. Zjišťujeme, že Oidipús zbavil Théby kruté Sfingy, stal se králem – a že obyvatele trápí pohromy, které se na Théby následně snesly. Poselství žádá Oidipa, aby s tím něco udělal. Oidipús, dobrý král, o tom ví, poslal již do Delf Kreóna, aby mu z věštírny odpověděli, co je třeba udělat a jak uklidnit hněv bohů. Vybraná ukázka je tedy z počátku hry, kdy se Kreón vrací a oznamuje Oidipovi i celému procesí, co zjistil v Delfách (doslova říká: „Nuž povím, co jsem slyšel of Foiba.“Foibos je jiné jméno řeckého boha Apollóna, jemuž byla věštírna v Delfách zasvěcena).
Přečteme-li celou hru, zjistíme, že Oidipův zločin se již odehrál. Naplňují se tak tři jednoty antického dramatu: jednota místa, jednota času, jednota děje. Vše podstatné je minulostí, divák sleduje pouze završení celého příběhu v krátkém časovém období. Oidipús již zavraždil svého otce, vzal si svou matku a zplodil s ní děti. Ovšem protože věštba, že toto všechno spáchá, se objevila již při jeho narození, jeho otec král se jej zbavil, když se Oidipús narodil. Jednota místa je naplněna tím, že se vše odehrává v královském paláci nebo před ním. Nevidíme Oidipovo narození, mládí, to, jak zbavil Théby Sfingy. O všem se dozvídáme z dialogů, které se odehrávají na jednom místě, kde se střídají postavy. Děj je jednotný tím, že sleduje osud Oidipa, nejsou přítomny digrese (odbočky), vše řečené směřuje k vypovězení právě tohoto konkrétního pří- běhu, tohoto výseku Oidipova života.
Základním pojmem, který definuje Sofoklovu hru Král Oidipús, je fatalismus – vše je určeno, vše je dáno, člověk s řádem světa nic nezmůže. Oidipús je dobrý člověk, snaží se být i dobrým vládcem, řešit problémy lidí, je iniciativní. Neví ale, že je stižen věštbou, která se již z velké části naplnila. Snaží se spravedlivým trestem postihnout spáchané zločiny, konkrétně o tom mluví Kreón, když říká: „Buď vyhnanství, neb za smrt zase smrt.“Tedy ten, kdo zločin spáchal, bude vyhnán (což se na konci stane Oidipovi), nebo dotyčný musí zemřít, aby splatil, co udělal. Již v prvních stranách tragédie je tedy čtenáři předložen zlo- čin, pachatel i trest – aniž by to čtenář věděl.
Všimněme si, že od prvopočátků antických dramat se Král Oidipús liší tím, že v ukázce vystupují dva herci (Oidipús, Kreón), vůdce sboru (kněz Diův) a sbor. Postavy ztvárněné herci obvykle posunují děj, zatímco vůdce sboru a sbor drama zpomalují, rekapitulují podstatné, co se zatím událo. Dramata také byla v antice psána vázanou řečí, tedy ve verších. V ukázce převažuje desetislabičný nerýmovaný jambický verš. Ve staré řečtině nebyl rým, nejčastější prostředek poezie pozdější doby, podstatný – důležitý byl rytmus, to, kde je jaký přízvuk. Čeština se v tomto případě snaží zachovat antické metrum.