Neočkované děti mají být doma
Za autismus, alergie ani epilepsii očkování nemůže, říká lékařka Alena Šebková. Na vině je spíše vyšší věk rodičů.
Od začátku roku v Česku onemocnělo spalničkami přes sto lidí. Loni se nákaza týkala 146 pacientů. Očkování proti spalničkám, které je součástí takzvané MMR vakcíny, je v tuzemsku povinné od 13. měsíce života dítěte. Někteří rodiče je však oddalují do vyššího věku, či ho dokonce odmítají. To má podle pediatrů za následek současnou epidemii. „S dětmi, které nejsou chráněny očkováním, by maminky vůbec neměly vycházet ven,“říká přední dětská lékařka Alena Šebková.
Česko i Evropu sužuje epidemie spalniček. Někteří odborníci tvrdí, že je na vině odmítání očkování. Je to i váš názor?
Ano, jsem o tom přesvědčená.
Vy sama se v ordinaci setkáváte s tímto negativním postojem?
Ano, je to problém zejména posledních čtyř let. Ale podle dostupných průzkumů je naštěstí stále 91 procent národa pro povinné očkování. Pokud této problematice někdo nerozumí a přečte si něco na internetu, může mít strach. Je však úlohou lékařů rodiče uklidnit.
Takže strach z očkování je zbytečný?
Víte, na internetu si načtete argumentace, které jsou absolutně nepodložené. Prostě dojmologie. Očkování může mít nežádoucí účinky, ale to může mít i paralen. Sníte jahodu a můžete mít alergickou reakci. Jakákoli cizorodá látka, která není součástí organismu, vám může ublížit. Ale musíme si uvědomit, v jakém procentu se to u očkování stává.
Vážné následky po očkování jsou podle vás zcela výjimečné?
Já jsem v praxi více než dvacet let. Za tu dobu jsem neměla jediné dítě, které by bylo očkováním závažně poškozeno.
Proč tedy tyto obavy vznikají?
Protože ty choroby už nikdo nezná. Rodiče je kolem sebe dnes nevidí. Očkování se stalo obětí vlastního úspěchu. Ani já některé nemoci už léta neviděla.
Nejobávanější je zřejmě MMR vakcína, která obsahuje mimo jiné protilátky proti spalničkám, a hexavakcína, je to tak?
Asi ano. Nejčastěji se hovoří o zastavení nebo zhoršení psychomotorického vývoje následkem hexavakcíny a o souvislosti vakcíny MMR a autismu.
Ani jedno není pravda?
Ne. Kdy uvidíte na dítěti, že je u něj odchylka v psychomotorickém vývoji? Pokud se to neprojeví hned po porodu, tak to začnete vnímat kolem druhého třetího měsíce. Takže v době, kdy se očkuje hexavakcínou. Je to časová shoda.
A u MMR vakcíny?
To je totéž. Ta se očkovala doteď od ukončeného patnáctého měsíce. Nyní kvůli epidemii spalniček už od 13 měsíců. Poruchy autistického spektra se začnou více projevovat kolem 18 měsíců. Takže krátce po očkování.
Takže očkování nemůže být příčinou vzniku autismu?
Rozhodně ne. Může se stát, že je spouštěčem nějaké choroby. Podobně jako když někdo prodělá těžkou chřipku a rozjede se mu pak cukrovka. Ale v tom organismu už musí být nějaká chyba, kterou něco spustí. Pak můžeme připustit, že tím spouštěčem bylo očkování. Ale stejně tak to mohl být virus, stres nebo jiný spouštěč.
Setkala jsem se s názory, že očkování může způsobit epilepsii.
Mně opravdu vadí, že se k očkování vyjadřují lidé, kteří nejsou odborníky. Nikdy nic takového nestudovali. Nejsou to pediatři ani vakcinologové. Tihle lidé dnes svádějí všechno na očkování.
Co všechno?
Epilepsii, autismus, alergie, špatný vývoj. Proč se ale v této souvislosti nemluví o tom, kolik se rodí nedonošených dětí? Nebo jak staří jsou dnešní rodiče? To na to má přece také vliv.
Narážíte na to, že prvorodičky stárnou?
Ano. Gynekologové říkávali, že ideální věk pro první dítě je mezi 22 až 25 lety. Dnes mi chodí běžně do ordinace s prvním dítětem maminky, kterým už je přes 35 let. S věkem se zvyšuje i možnost odchylky ve vývoji dítěte. A není pravda, že nezáleží na věku tatínka.
I věk otce může diagnózu dítěte ovlivnit?
Jistě. U otce staršího čtyřiceti let je vyšší pravděpodobnost, že dítě bude mít autismus. A kolik je umělých oplodnění? V čem žijeme? Co jíme? Existuje spousta věcí, které mohou způsobit, že se v těle odehrává něco jinak, než má. Ti, kteří odmítají očkování, by měli vidět, co dokáže třeba meningokoková sepse. Předloni zase zemřelo osmitýdenní miminko na černý kašel. Tak malé dítě nemůže být ještě očkované. Když budou lidé odmítat očkování, bude se snižovat kolektivní imunita, a právě tyto děti budou ohroženy.
Někdo smysl vysoké proočkovanosti a kolektivní imunity, tedy obranyschopnosti, zpochybňuje.
Samozřejmě, že kolektivní imunitu proti tetanu mít nemůžeme. U něj očkování chrání jen jedince, kterému je aplikováno. Ale u kapénkových infekcí má kolektivní imunita obrovský význam. A proočkovanost musí být vysoká. U spalniček 95 procent.
Co když klesne? U nás je teď jen devadesát procent.
Vysokou proočkovaností zabezpečíme, že v populaci koluje velmi málo či vůbec žádný patogen. To zajistí kolektivní imunitu. Příslušná nemoc se pak v populaci vyskytuje málo, výjimečně nebo vůbec. Chráníme díky ní i jedince, kteří nemohou být očkováni ze zdravotních důvodů, či ty, kteří již nemají dostatečné množství protilátek, protože byli očkováni dávno. Pokud tento princip porušíme, nečeká nás nic jiného než to, co nyní se spalničkami. Budou se objevovat epidemie nemocí.
To je předpokládám i důvod, proč jsou u nás určitá očkování povinná?
Přesně tak. I proto rodičům státní školka nevezme děti a hrozí jim pokuta. Představte si, že bychom řekli: Je to na vás. Kolik dětí pak budeme mít naočkovaných? Možná sedmdesát procent. Jenomže to je málo.
Někteří odpůrci očkování také upozorňují na hliník, který se do vakcín přidává. Může být pro děti skutečně nebezpečný?
Hliník je jedním z nejběžnějších kovů, se kterým se setkáváme ve vodě, vzduchu i potravě od narození. Hlinité soli ve vakcínách posilují imunitní odpověď na očkování a podporují tak jeho účinnost. Jejich množství je minimální a většina je z těla rychle vyloučena. Pro srovnání – za šest měsíců kojení přijme dítě z mateřského mléka více hliníku než z vakcín, kterými je v této době očkováno. Množství, které přijme ve vakcínách, je zanedbatelné a není škodlivé. Jak je to s oddalováním očkování? Možné je, ale jde o problém. Striktní odmítání očkování, alespoň z pohledu mé ordinace, se nyní zmírňuje, ale časté je právě oddalování očkování a změny v očkovacím kalendáři.
Proč je to problém?
Dítě do roka věku je nejrizikovější. Z hlediska zdraví, vývoje, všeho. Když v té době onemocní, existuje daleko větší pravděpodobnost, že prodělá závažnější formu infekce. Proto se očkování směřuje do kojeneckého a raného batolecího věku. Ty nejmenší to totiž odnesou nejvíc. A doporučené schéma zaručuje nejvyšší možnou účinnost očkování.
Jaká očkování kromě povinných pacientům doporučujete?
Rozděluji to podle závažnosti onemocnění. Vždy je dobré posoudit, co mi nemoc může udělat, a podle toho se rozhodnout. Určitě doporučuji očkování proti pneumokokům a meningokokům a dnes už i klíšťové encefalitidě a lidskému papilomaviru, tedy HPV.
Část odpůrců očkování tvrdí, že jde jen o lobby farmaceutů, co vy na to?
Četla jsem, že podíl vakcín na farmaceutickém trhu jsou asi dvě procenta. Myslím, že víc komentářů to nepotřebuje.
Když se přesuneme od očkování k další aktualitě, poslanci momentálně řeší, zda by mateřské školy měly mít povinnost přijímat do školek dvouleté děti. Jaký je váš názor?
Dvouleté dítě patří do školky výjimečně. Jsou však situace, kdy rodiče nemají jinou možnost. Ale rozhodně by to nemělo být paušální. Minimálně do tří let dítě potřebuje zázemí rodiny. Teprve poté, kdy si začíná hrát takzvaně sociálně, je pro něj vstup do školky z hlediska vývoje přirozenější.
Takže ideální je dát dítě do školky ve třech letech?
Za mne je to ideální skoro až ve čtyřech. Čím dříve ho pošlete do kolektivu, tím více bude nemocné. Vyzrávání imunitního systému a náchylnost k infekcím se s věkem vyvíjí. Pokud dáte dvouleté dítě do kolektivu, musíte počítat s tím, že začne kolotoč respiračních onemocnění. U čtyřletého se dá předpokládat, že to bude lepší.
I hodně takto starých dětí, které nastoupí do školky, bývá ze začátku často nemocných. Je to normální?
Ano, ono do určité míry platí, že se musí těmi nemocemi takzvaně promořit. Říká se, že u dětí ve školce je asi šest infektů za sezonu normální. Jsou tím myšlena lehká respirační onemocnění, jako je rýma či kašel. Je logické, že malé děti stonají častěji. Nemají vyzrálý imunitní systém.
Kdy vyzraje?
Většinou zhruba v šesti letech.
Předpokládám, že zmíněná onemocnění jsou u dětí asi ta nejčastější?
Ano. Kašel, rýma, záněty průdušek. Stejně tak průjmy, střevní virózy. A bohužel mám pocit, že narůstají psychosomatická onemocnění.
Myslíte, že děti mají dnes častěji psychické problémy?
Ano. Velmi často řešíme u dětí bolesti břicha. V 95 procentech zjistíme, že jsou to záležitosti, které se odehrávají v hlavě, nikoli v dutině břišní.
Čím je to způsobené?
Jde o více aspektů. Časté neshody mezi rodiči, šikana, zaměstnanost rodičů spojená s nedostatkem času na dítě. Hodně rodičů dává důraz na výkon. Nezřídka se stává, že rodiče s dítětem přijdou a říkají, jak je hubené a unavené. Pak zjistíte, že chodí čtyřikrát v týdnu na trénink, o víkendu má zápas, ještě do toho další kroužky. Jí s bídou čtyřikrát denně a chodí spát v jedenáct.
Myslíte, že je toho na dnešní děti moc?
Stoprocentně. Doba je velmi hektická. Měli bychom se občas zastavit. Já když jsem měla malé dítě, chodili jsme na procházky, hráli si doma, četli knížky. Nechodila jsem na plavání, na cvičení kojenců, na žádné masáže. Dnešní rodiče často nenechají dítě chvíli v klidu, stále musí mít nějakou aktivitu. Děti určitě pohyb a aktivitu potřebují, ale někdy je také musíme nechat jen tak žít.