Proč si Britové hýčkají královskou rodinu
Velká Británie slaví, princi Williamovi a vévodkyni Kate se narodilo třetí dítě, pátý možný nástupce na trůn. Za pár dní se ožení vnuk královny Alžběty II. princ Harry s Meghan Markle. Monarchie je zajištěna a těší se nebývalé podpoře. Už roky.
Ani rozvod princezny Diany na tom nic moc nezměnil, a i když se někteří labouristé stále snaží vyvolávat pochyby o funkčnosti monarchie, nedaří se jim to. Královna Alžběta II. za pomoci svých populárních vnuků drží dynastii Windsorů na výsluní. Podporují ji tři čtvrtiny Britů. A ti ani do budoucna nehodlají konstituční monarchii vyměnit za parlamentní režim v čele s voleným prezidentem, klidně přímo, který má však hlavně ceremoniální pravomoci. A vědí dobře proč.
Zaprvé, britský monarcha stráží kontinuitu s minulostí. Králové nejsou náchylní k náhlým politickým zlomům a revolucím. Díky dlouhé tradici vědí, že rychlé změny vedou jen ke krveprolití, neklidu a nakonec prohrají všichni. Proto vždy varují před extremismy. Naopak volení prezidenti mnohdy rádi posilují moc. Po mně potopa, dalo by se zjednodušeně říct o jejich politice.
Monarchům jde také o národní jednotu. Každý Brit si vzpomene, jak členové královské rodiny chodili v druhé světové válce roz- bombardovaným Londýnem za lidmi a jasně vzkazovali Hitlerovi: Nevzdáme se.
A i když jim zvyklosti a zákony země dávají rozsáhlé pravomoci, nikdy je v poslední době nezneužili. Na rozdíl od prezidentů, kteří neustále testují hranice své moci. Britští monarchové dokonce nikdy nevyjadřují své preference při důležitých rozhodnutích jako brexit či referendum o nezávislosti Skotska. Nechají politiky pravice a levice, aby si vybojovali své války. V zemi tak zůstává někdo, kdo sjednocuje. Volení prezidenti často vycházejí z nějakého prostředí, a tudíž logicky přihrávají jedné straně. Nemůžou tak být nestranní.
Britští monarchové naopak vzývají stabilitu a chtějí předat zemi svým potomkům co nejklidnější. Nedluží svůj úřad žádné straně či finanční skupině. Prostě ho dědí.
A to je další výhoda konstituční monarchie, britská královna proto nepotřebuje vyvolávat velké emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. Nesnaží se na svoji stranu strhávat pozornost. Jen v případě národní krize vystupuje jako morální autorita, která usiluje o překlenutí rozporů. A už dokonce platí i daně, aby neprovokovala.
Nepředstavujte si však zastaralý a zkostnatělý systém, který vzhlíží k 19. století. Tradi- ce s jemnou flexibilitou, tak by se dala britská monarchie charakterizovat. Potvrdila to i královna Alžběta II., která si zahrála v klipu s filmovým Jamesem Bondem při zahájení olympiády v Londýně. Nové podněty však přinášejí hlavně její potomci. Nástupce princ Charles podporuje boj za životní prostředí. Princ William a Harry se zase snaží více přiblížit lidem. William první dvě děti poslal do školky, dříve se vzdělávaly doma.
A královská rodina nezapomíná ani na své povinnosti. Druhorozeného syna klidně pošlou do armády, s níž se účastní vojenských konfliktů. Ať už šlo o bratra prince Charlese Andrewa při válce o Falklandské ostrovy, či prince Harryho při válce v Afghánistánu. Kolik synů prezidentů dnes slouží v armádě?
Konstituční monarchie by pomohly i jinde v Evropě. Někdo řekne, že Británie je specifický příklad, ale funguje to i v Belgii, Nizozemsku či Švédsku. Tak proč ne v Česku, na Slovensku nebo v Rakousku? Královský rod by určitě spojil národ lépe než prezident. Habsburků je na výběr dost. A na tvrzení, že si přece nedáme Rakušana do čela státu, se dá reagovat tím, že Británii také vládne německý rod Sasko-Coburg-Gotha, který se jen přejmenoval na Windsory. A jak zapáleně hájili svůj stát v obou světových válkách!