Rozkvetlá Petra. Co Kvitovou žene v Praze za titulem?

Většina krajanů sice momentálně nadává na pylovou vrstvu, ale jaro je přece jedním z nejkrásnějších ročních období. Příroda je v plném rozpuku – a někdy „rozkvétají“i lidé. Třeba tenistka Petra Kvitová. „Já jsem rozesmátá vždycky,“culila se poté, co s elegancí prošla do semifinále turnaje Prague Open. Nejlépe obsazené tenisové akci v Česku dodává obzvláštní lesk: předpokládaná jednička Karolína Plíšková se kvůli zranění odhlásila, jiná Češka do elitní čtyřky nepostoupila. Kvitová ovšem vyloženě září.

„Je tady doma, o to větší motivaci má,“vypráví David Vydra, její kondiční trenér. „Navíc tu má rodiče. Oni chodí na každý její trénink – začneme v devět s rozcvičkou a už sedí sami v areálu a koukají se na nás. To pro Péťu musí být taky moc příjemné.“

Z májové akce v pražské Stromovce se stává spolehlivý divácký tahák; kdo by se divil, když je současná generace českých tenistek tak úspěš- ná. Kvitovou tribuny při jejím tažení povzbuzují zvlášť vřele. „Přišel jsem si udělat radost,“říkal třeba hokejový trenér Slavomír Lener, jeden z nadšených čtvrtečních fanoušků; kromě něj byla na tribuně třeba i Kateřina Neumannová. Je to vzájemná symbióza. „Zase bylo plno,“váží si Kvitová. „Snad mě lidi poženou znovu,“přála si před pátečním soubojem proti Číňance Čang Šuaj.

V areálu Sparty, domovského klubu Kvitové, se skví zarámované foto- grafie vítězek. České šampionky tu mají silnou tradici: třikrát Lucie Šafářová, jednou Karolína Plíšková i Lucie Hradecká... I tohle Kvitovou žene vpřed. „Nebylo by to úplně špatný, že jo,“říkala rozverně tenistka, která při rozhovorech na kurtu i v tiskovém středisku působí jako reklama na optimismus. Nadšení a radost by však neměly přehlušit duši lvice.

„Nezažil jsem, aby Péťa vypustila jediný zápas, jediný míček,“povídá Vydra a připomíná si předloňské Rio de Janeiro, kde se před tenistkou sklonil i kanoistický obr Josef Dostál: „Před očima mám zápas na olympiádě s Makarovovou. Lezla tam po čtyřech, úplně ho vydřela – a nakonec z toho byla placka. Pak za námi přišel Pepa Dostál a říkal: Ty vole, já nechápu, jak jsi bojovala, to jsem v životě neviděl. A tohle řekne on, který se v cíli pozvrací, protože dře jako kůň.“

Ještě dva duely chybějí – a jarní idyla rozkvetlé Petry K. bude dokonalá.

Já jsem rozesmátá vždycky. Snad mě lidi zase poženou. Nebylo by úplně špatný to vyhrát...