TAHÁK K MATURITĚ Strana 12
Rozbor textu. Steinbeck: O myších a lidech
Text ukázky se blíží dramatu, přestože jde o dílo prozaické. Děj je posouván pomocí promluv postav, pomocí dialogu. Novela O myších
a lidech je takto vystavěna celá. Všimněte si, že kniha začíná krátkým popisem údolí řeky Salinas, ale jakmile se Steinbeck dostane k vyprávění příběhu, soustřeďuje se zejména na dialogy.
Ve vybrané ukázce lze předvést všechny motivy, na kterých kniha stojí. Začneme od konce – George a Lennie mají svoji variantu amerického snu: vydělají dost, aby měli na vlastní statek, budou na něm pracovat a Lennie na něm bude chovat králíky, protože má rád hebké věci, které může hladit. Tento motiv je v díle přítomen od počátečního seznámení se s postavami až po naprostý závěr – kde se funkce tohoto motivu proměňuje. Čtenář již ví, že se sen neuskuteční, že George pouze uklidňuje Lennieho. Trpké poznání kontrastuje s nadějí, kterou oba protagonisté (a s nimi i čtenář) celou dobu měli. O myších a lidech je novela o přátelství, o nespravedlnosti, o tom, že někdy neexistují dobrá řešení.
Ukázka je přibližně ze střední části knihy. Oba hrdinové již pracují na statku, znají tamější poměry, George tuší, kde by mohly být problémy a snaží se Lennieho od možných problémů držet co nejdále, zároveň se zdá, že by se sen o vlastním statku mohl naplnit. Skrze promluvy poznáváme obě hlavní postavy podrobněji – George je ten rozumný, vidí do lidí a je schopen domyslet důsledky svých či cizích činů. Lennie je pomalejší, nepamatuje si věci, které nepovažuje za důležité (např. co dělal Slim v maštali), myslí pouze na sebe (aniž by mu to George kladl za vinu). Hovorový jazyk námezdních dělníků Další téma jejich hovoru je možný souboj. Lennie je silák, hravě by přepral každého na farmě (což se také ukáže, když Curleymu bez většího úsilí zlomí ruku), ale násili nemá rád, nechce je používat. George ho také varuje, že by z jakékoliv rvačky mohly být problémy.
Steinbeck v životě zkusil dělnické profese a poznal sociální vrstvu, o které píše. Velmi věrně pracuje s jazykem – jeho námezdní dělníci (stejně jako třeba rodina Joadových z románu Hrozny hněvu) hovoří kombinací nářečí a hovorové angličtiny, v ukázce je vše přeloženo do hovorové češtiny ( neuvi
dějí, jinej, vopravdickej…). Dílo tak získává na autenticitě, může jazykem nižší sociální vrstvy pojmenovat obecné problémy doby ( vedle chudoby také rasismus, předsudky, osamělost a podobně), z nichž některé zůstávají platné dodnes.