Šíleně mi to zamotalo hlavu
V pražském Kalichu má ve středu premiéru Veletoč. Hru napsala Iva Janžurová, také tu hraje, ovšem v režii Šimona Cabana nakonec dostala zcela jinou roli, než si plánovala.
PRAHA
Helga a Boženka. Jedna je manželka Arnošta, druhá jeho sestra, která ho do sňatku s bohatou Helgou dohnala, a trojici čeká veletoč. Hru stejného názvu napsala Iva Janžurová na námět své kolegyně Jany Paulové. Herečky už dlouho plánovaly něco společně napsat. „A při přemýšlení o námětu si Jana vzpomněla na anekdotu ze života, příběh, který se prý skutečně stal, kdy jeden chlápek chtěl přistihnout svou ženu in flagranti, ale co čert nechtěl, byla mu věrná, tak na ni vymyslel jistou lest,“popisuje Janžurová. Jana Paulová však v inscenaci nakonec nehraje. Pracovala jsem na textu asi rok a půl, Jana měla v merku už jiné představení, a tak mě při přemýšlení o herecké partnerce napadla Evička Holubová, s níž jsme se kdysi šťastně potkaly na Kočičí hře v Di- vadle Na zábradlí a obrovsky jsme si rozuměly. Eva byla z nabídky na společnou práci naštěstí nadšená. Psala jste s vědomím toho, že vznikne komedie? Ano, to bylo dané od začátku. Crazy komedie má své přesné zákoni- tosti, neovládám je bezchybně teoreticky, ale svým hereckým citem vím, co má přesně následovat a čím bude na kterou repliku navázáno. Zápletky jsou v tomto žánru vlastně velmi složité, musejí mít přirozený vývoj, nejde si tu jen tak něco rozepsat. Proč jste vybrala Šimona Cabana jako režiséra? Protože jsem se byla v Divadle Kalich podívat na Srdcovém králi a moc se mi líbilo, jak čistě a citlivě tu muzikálovou komedii zrežíroval. Všechno v ní funguje, jak má. Takže na základě diváckého zážit- ku jsem ho oslovila. Následně si mě získal ještě víc, neboť řekl, že se mu text Veletoče líbí. Řešili jste obsazení společně? Co se týče obsazení, Šimon mi připravil největší překvapení na první čtené zkoušce. Začala jsem číst svoji roli Boženy, načež mě Šimon přerušil: „Čtěte svoji roli, tuhle hraje Eva.“Já jsem ovšem Veletoč psala s opačným záměrem, dokonce jsem si repliky Helgy v duchu interpretovala Eviným způsobem a bavilo mě to. Eva souhlasila, že jí by prohození nevadilo. Tak jsem přímo na té první zkoušce po patnácti minutách vzdorování ustoupila, ale šíleně mi to zamotalo hlavu. Nicméně brzy jsem se přesvědčila, že jde o dobré rozhodnutí. Scény, které by pro mě jako Boženku byly ožehavé, Eva zvládá levou zadní. Inspiroval vás při psaní přímo nějaký tvůrce nebo styl? Jestli mi to francouzský velikán odpustí, tak zmíním svého oblíbeného Georgese Feydeaua. Je to můj vzor, ať už jsem se s ním sešla jako divák, nebo ho hrála v Národním divadle. Ráda se na něj odkazuji jako na autora groteskních situací, které přesně fungují a jsou žánrově čisté. Dokonce je mi na něm sympatické, že ho dramatičtí autoři nebrali moc vážně, nepřišel jim dostatečně umělecký. A už jako dítě jsem objevila Chaplina, můj bratr mi ho předehrával a zprostředkovával mi tak radost z gagu.