Vězeňský náramek na vlastní kůži
Domácí vězni dostanou náramek na kotník. Reportér MF DNES zkusil, jak se s ním žije.
Vstoupil jste do zakázané zóny! Co se stalo?“ozve se v mobilu naléhavý hlas pracovníka Probační a mediační služby (PMS). Právě jsem vešel do Smetanových sadů v centru Ústí nad Labem, kam mám přísný zákaz. Pracovník služby to zjistil na monitoru, na němž sleduje můj pohyb díky signálu vysílanému z náramku, který měla MF DNES včera možnost vyzkoušet a který budou již brzy dostávat lidé odsouzení k trestu domácího vězení.
Krajský vedoucí PMS v Ústí nad Labem Jan Odvárka nejprve namodeluje situaci, v níž se domácí vězni budou běžně ocitat. „Od osmi hodin večer do pěti ráno se můžete pohybovat jen po svém bytě a nesmíte překročit práh. Ven nesmíte celý víkend a ve státní svátky,“říká Odvárka. „Navíc vám soud zakázal vstupo- vat do Smetanových sadů, protože tam jste spáchal trestný čin a pohybují se tam lidé, kterým jste ublížil,“dodává. Jeho kolega zakresluje na monitoru zapovězenou lokalitu. „Tady do té křižovatky určitě nevstupujte, byl byste v problémech,“ukazuje na mapu.
Na pravý kotník mi upíná náramek s černou plastovou krabičkou, která od této chvíle bude vysílat signál o každém mém kroku. K náramku patří i základnová stanice, která vytyčuje domácí vězení, mobil a tester na alkohol.
Pokouším se plastové krabičky na noze zbavit tak, jak by to mohlo napadnout skutečného trestance. Beru alobal a zkouším signál odstínit. Je ale příliš silný, nestačí ani šest vrstev. Beru tedy nářadí a zkouším náramek vypáčit, ale jen si odřu nohu. Nakonec ho prostě přestřihnu. Podle Odvárky jsem si však moc nepomohl. „Jen jste na sebe upozornil. V centrále se objeví hlášení, že bylo přerušeno spojení, a my to hned budeme řešit,“dodává.
Každé porušení pravidel posuzuje soud. Mohou nastat situace, kdy je odchod z domova nutný a omluvitelný. Třeba odvoz do nemocnice nebo úraz nohy, kvůli němuž je nutné náramek sejmout. Svévolné porušení však končívá přeměnou domácího vězení na skutečné.
„Náramek nesundáte, aniž bychom se to dozvěděli,“uzavírá mé pokusy Odvárka. Napadá mě jiný trik. Protože se na monitoru objeví moje poloha, až když v zakázaném čase překročím hranice domácího arestu, beru základnovou stanici a chci ji odnést ven s sebou. Ani to nevyjde. Ozve se varovné pípnutí a do centrály už letí upozornění o manipulaci se zařízením.
Kontrola alkoholu přes mobil
V tom mi na vyfasovaný mobil přijde esemeska, abych se ihned podrobil testu na alkohol. Nasazuji telefon na testovací zařízení a foukám do náhubku. Kamera na mobilu mě při tom fotí a snímek i s údaji o čase a výsledku testu míří do centrály. Fotku systém ihned porovnává se snímkem, který probační služba pořídila při zahájení domácího vězení.
Systém je natolik vypracovaný, že má i ochranu pro případ, kdy by se ho někdo pokusil obelstít. Třeba tím, že nechá dýchnout někoho jiného a před jeho obličej při focení na- strčí svou podobiznu. „Při dýchání je nutné mrknout, abyste ukázal, že jste živý,“upozorňuje Odvárka. Věří, že většina lidí bude pravidla dodržovat. „Rozumný člověk si bude vážit, že nemusí do skutečného vězení,“míní.
Vyrážím ven. Zařízení mě zaznamenává s přesností na pár metrů. Stačí půlhodinová procházka městem a 170 gramů vážící krabička na noze začne vadit. Moc zábavy si s ní trestanec neužije. Třeba do bruslí nebo lyžařských bot se nevejde. Funguje jen do teploty 50 stupňů Celsia, takže třeba na saunu můžu zapomenout. K vodě jít můžu, je vodotěsná, ale jen do hloubky 15 metrů. Na druhou stranu i domácí vězení je trestem, v němž není pro radovánky místo.
Baterie v náramku vydrží dva dny. Když je nutné ji dobít, může se domácí trestanec mezitím připojit na dva metry dlouhý kabel nebo využít powerbanku. Základnová stanice vydrží 30 hodin. Nabití sleduje online probační služba, a pokud klesne k 20 procentům, zavolá vězni a upozorní ho.
Ministerstvo spravedlnosti nakoupilo 280 náramků a momentálně vytipovalo 113 Čechů, pro něž by se trest hodil. Jde hlavně o neplatiče výživného na děti, zloděje nebo ty, kteří řídili auto navzdory zákazu. Cílem domácího vězení je, aby odsouzení mohli chodit do práce, platit své dluhy a odškodnit oběti a ve stanovené době byli doma.
Až dosud je tam kontrolovali pracovníci Probační a mediační služby jen namátkově. I proto soudci dosud často domácí vězení neukládali. Od roku 2010, kdy bylo v Česku poprvé zavedeno, v něm skončilo jen 1 876 lidí. Ministerstvo spravedlnosti věří, že nonstop kontrola přiměje soudce alternativní trest ukládat častěji. Státu se navíc vyplatí. Elektronické sledování jednoho člověka vyjde na 165 korun denně, jeho pobyt ve vězení na 1 319 korun.
Stačí půlhodinová procházka městem a 170 gramů vážící krabička na noze začne vadit.