TAHÁK K MATURITĚ Z ČEŠTINY
Před sebou máme poslední básnickou sbírku tohoto seriálu. Český beatnik Václav Hrabě se v ní představuje s tím nejlepším, co napsal. Že jeho texty neznáte? Zaposlouchejte se třeba do písně Vladimíra Mišíka Variace na renesanční téma: Láska je jako večernice, plující černou oblohou...
– věčně skeptičtí a přezíraví – kteří své smutky vážete do kytek…), i když posun významu není tak silný. Neméně charakteristická je absence interpunkce. Hrabě používá čárky a tečky pouze výjimečně, o to víc pracuje s významovým polem slovních spojení a větných celků – když nevíme, kde začíná a kde končí věta, je řazení slov a zalomení veršů podstatnější; je třeba vše pozorně číst a všímat si možností slovních spojení.
Z hlediska obsahového je báseň na první pohled jednoduchá – jde o jakýsi proslov, prohlášení, aby bylo jasné, komu jsou další texty ve sbírce určeny a komu ne. Text se vymezuje vůči „konzumentům“poezie, lidem, kteří nevidí její krásu, ale jsou pouze schopni odhalit její formální znaky a hodnotí poezii právě na takovýchto základech ( Pasáci poezie / Koštéři metafor / To není pro vás / to co tu
dávám do placu). Důležití jsou prostí, živí lidé, lidé, kteří jsou podstatní pro nás, protože nám něco odhalí, přinesou do života, změní pohled na věc. Obyčejní, někdy i anonymní lidé (zedník Petr, betonář Albertýn, děda-socan, rudoarmějec, jedna bláznivá holka…) vystupují vedle významných osobností kultury (Amedeo Modigliani, Miles Davis) či politiky (Fidel Castro), známá místa v Praze (ulice Na Perštýně, Národní třída, pasáž Světozor) se střídají se světovými metropolemi (Paříž, Madrid). Jako by Hrabě upozorňoval na to, že náš život utváří tohle všechno – děda-socan má stejnou váhu jako vousatý Fidel, konkrétní, ale obyčejné místo v Praze má stejnou hodnotu jako Paříž. A to, co má pro nás hodnotu, vyniká – pomáhá tomuto (našemu) světu „ přes klatby papežů a sliny velkozlodějů“.
V neposlední řadě je pro Václava Hraběte typická hudba. Ne nadarmo se sbírka jmenuje Blues pro bláznivou holku – blues, jazz a další hudební styly a motivy se vyskytují velmi často, mnohdy v neobvyklých spojeních (v básni Jam session přijde do klubu či hospody J. S. Bach, a než se stane zase klasikem, hraje rock či twist). Básně také někdy navozují dojem jazzových standardů, kdy se jednotlivé motivy opakují a rozvíjejí.