„Město potřebuje jeden velký stavební úřad“
Pomalé výstavbě bytů by podle odbornice na stavební právo Renáty Pintové-Králové pomohla jasnější pravidla povolování staveb.
PRAHA Česká republika je v délce povolovacích procesů výstavby na samém chvostu v žebříčku zemí světa. „I proto je v Praze nyní problém s nedostatkem bytů,“říká odbornice na stavební právo Renáta Pintová-Králová. V souvislosti s nedostatkem bytů v Praze developeři i politici často hovoří o délce povolovacích procesů. Co to přesně znamená? K tomu, abyste mohl začít stavět třeba bytový dům, potřebujete stavbu umístit a pak ji povolit. K tomu slouží územní a stavební řízení. To jsou dva procesy, které je nutné ukončit před tím, než se vůbec může kopnout do země. A oba ty procesy končí rozhodnutím, které může být napadeno odvoláním nebo správní žalobou, což je často důvodem velkých zdržení. Jedno zdržení proces nabere u odvolávání proti územnímu rozhodnutí, druhé proti stavebnímu povolení. Novela stavebního zákona ale nyní spojila tato dvě řízení dohromady a může je vést jeden stavební úřad jako takzvané společné řízení, kdy vydává společné povolení. Takže s novelou stavebního zákona, která začala platit od počátku roku, se procesy povolování staveb mohou zlepšit? Délka procesů by se teoreticky zkrátit mohla. Mizí totiž jeden proces a je jen jedno společné řízení. Developeři zmiňují, že u většiny projektů se čeká na povolení až deset let. Znamená to, že by se tato doba mohla zkrátit na polovinu? Teoreticky ano. Před novelou sice volba společného řízení existovala také, ale byla omezenější. Když jste požádal stavební úřad, aby vedl společné řízení, tak mohl rozhodnout, že ho nepovede. Po novele požádáte o jeden proces a stavební úřad musí toto řízení vést a vydat společné povolení. V procesu povolování výstavby je obrovské množství orgánů, které se mohou vyjádřit. I to je často předmětem kritiky. Kolik těch institucí je? Je jich kolem čtyřiceti. Jsou to jednak dotčené orgány, jednak další organizace, správci sítí a podobně. Problém dotčených orgánů je, že vydávají takzvaná závazná stanoviska, která lze zase napadat v rámci odvolání. To opět může celý proces zdržovat. Pravidla při vydávání závazných stanovisek navíc bohužel nejsou jasná. Ve chvíli, kdy by se jasně řeklo, kdo má jaké kompetence, se výstavbě výrazně ulehčí. Ne úplně, ale ulehčí. Čekat na nový stavební zákon totiž můžeme třeba i několik volebních období. Z mého pohledu je proto lepší pracovat s tím, co je, a vysvětlit pravidla tak, aby bylo zřejmé, jak byla míněna, a aby se výklad sjednotil a byl jednoznačný.
To může udělat kdo?
Ministerstvo pro místní rozvoj nebo nadřízené orgány stavebních úřadů. V rámci dotčených orgánů to zase mohou být jejich nadřízené orgány. Není to žádný proces, ale jen vydání metodických pomůcek a návodů. Architekt Pavel Hnilička nedávno v rozhovoru pro MF DNES uvedl, že lidé, kteří nesouhlasí s výstavbou, mají obrovskou moc nad tím, jak dlouho se bude stavba odkládat. Souhlasíte s tím? Je pravda, že mohou procesy pořád dokola blokovat. Pokud jsou účastníkem řízení, tak mohou podávat námitky, se kterými se stavební úřad vypořádá. A oni se pak mohou dále odvolávat, podávat žalobu, a pokud se zruší rozhodnutí a věc se vrátí zpátky na stavební úřad, tak se mohou začít odvolávat znovu. Je to jejich právo. Tím, jak je procesů několik, mají odpůrci vý- stavby opravdu hodně možností stavbu blokovat. V rámci zjednodušování povolovacích procesů prosazujete vznik jednoho stavebního úřadu pro celou Prahu. V čem by takový krok pomohl? Jeden stavební úřad by koordinoval všechny stavby v rámci celé Prahy, protože nyní při existenci dvaadvaceti stavebních úřadů je často nejasné, co se děje na hranicích mezi nimi. Dříve fungoval jeden orgán, který umisťoval stavby v rámci celé Prahy. V roce 2003 byl zrušen a jeho pravomoc byla přenesena na městské části. Tím se rozhodování roztříštilo. Od jednoho stavebního úřadu bych si slibovala především jednoznačnost a předvídatelnost v rozhodování. Stavební úřady městských částí ale nelze úplně zrušit. Jeden stavební úřad nemůže řešit všechno, řešil by především větší stavby. Pokud by si někdo na zahradě stavěl zahradní domek, šel by na úřad městské části, pokud by se stavěla koncertní síň, bylo by to na velkém stavebním úřadu. Může se však stát, že se jeho vznikem jen navýší počet úředníků. Proč došlo k tomu rozdrobení na více stavebních úřadů? Můžeme se jen dohadovat. Jedním z důvodů byla existence odvolacího orgánu stavebního úřadu na ministerstvu pro místní rozvoj. Byla tady určitá nespokojenost s rozhodováním ministerstva, a proto se snažili, aby se velká Praha stala odvolacím orgánem malým stavebním úřadům. Řekla bych ale, že to ničemu neprospělo. Můžete uvést příklad nějakého jiného evropského města, kde jsou povolovací procesy nastaveny lépe a kde by se Praha a Česká republika mohla inspirovat? Ono to není tak jednoznačné. Například ve Vídni je sice jen jedno řízení, jenže mají k dispozici regulační plány, na kterých se pracuje konstantně už od války. V Praze máme jediný regulační plán na Anenskou čtvrť a nic jiného není. Proto se dá ve Vídni za existence velkého množství regulačních plánů rozhodovat trochu jinak.
Jak funguje regulační plán?
Zpodrobní podmínky pro rozhodování v území. Zatímco územní plán řeší území celé Prahy, regulační plán by řešil detailněji jen jeho části. Ale pokud by se teď začaly připravovat regulační plány, rozvoj by se zastavil, neboť jejich pořízení je procesně velice náročné. Aby mohly být regulační prvky alespoň částečně stanoveny, bylo v novele stavebního zákona upraveno, že zastupitelstvo může rozhodnout o pořízení územního plánu s prvky regulačního plánu. Podílela jste se na vzniku Pražských stavebních předpisů. Radní nedávno schválili jejich novelu, která ruší požadavek takzvaného proslunění bytu. Jaký na to máte názor? Když vznikla v roce 2014 první verze stavebních předpisů, tak byla bez proslunění. Jedna z výtek ministerstva ale směřovala i proti tomu, že tam tento požadavek není. Když se pak pozastavila účinnost předpisů, tak se tam proslunění v nějaké Renáta Pintová-Králová je stavební inženýrka a dlouholetá členka České společnosti pro stavební právo. Věnuje se zejména proce
sům umisťování a povolování staveb. Spolu s Evou Faltusovou, Pavlem Hniličkou, Františkem Korbelem, Davidem Tichým a Filipem Tittlem pracovala na vzniku nových Pražských stavebních předpisů. Je členkou Sdružení pro architekturu a rozvoj. formě doplnilo a teď je snaha to vrátit a nestanovovat proslunění jako formální parametr bydlení. Vyskytly se názory, že tato úprava zrychlí výstavbu, ale to si nemyslím. Stane se to, že obyvatelé užívající k bydlení „ateliéry“, které nemohou být bytem právě jen z důvodu nesplnění proslunění, začnou najednou užívat byty a budou si zde moci přihlásit trvalé bydliště. Na pražské konferenci k územnímu plánování jste hovořila také o problému systémové podjatosti. O co jde? Když rozhoduje stavební úřad například o umístění vodovodního řadu a stavebníkem je hlavní město jako vlastník vodovodů, může být vůči stavebnímu úřadu i celé obci namítána systémová podjatost, což vyplývá i z rozsudků soudů. Úředníci placení městem mohou být podjatí tím, že chtějí kladně rozhodnout ve prospěch toho města. To se dá vyřešit jen oddělením státní správy od samosprávy. Tak jako dnes fungují finanční úřady, které jsou také mimo samosprávu. Jinak se dá očekávat, že bude podjatost pořád napadána. Stačí, když starosta řekne: Chceme tady třeba Radlickou radiálu. V tu chvíli se může stát, že někdo namítne podjatost stavebního úřadu, protože rozhoduje tak, jak si přeje starosta. Takže ten problém je v tom, že to může nahrát lidem, kteří chtějí výstavbu blokovat. Přesně tak. A stává se to zcela běžně. Bojuje se s tím od té doby, co byla propojena státní správa se samosprávou. Jak se podle vás bude nyní situace s povolováním výstavby a nedostatkem bytů v Praze vyvíjet? Z mého pohledu se teď všichni budou hodně upínat k novému stavebnímu zákonu, ale to je hodně daleká budoucnost. Pokud se nenastaví jasná pravidla, tak se může stát, že se procesy budou pořád prodlužovat. S novelou zákona přišlo společné povolení, to by mohla být určitá šance. Některá povolení už jsou vydána, ale jde třeba o rodinné domy. Otázka je, jestli společné povolení pomůže u velkých projektů.