Lid není nikdy spokojen

Mzdy rostou moc rychle, říká šéf Komory Vladimír Dlouhý.

Ekonomice se daří a odbory se toho snaží využít – chtějí vybojovat kratší pracovní týden a prudký vzestup mezd. Šéf Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý však varuje, že nadměrný růst výdělků – pokud ho nebude doprovázet odpovídající nárůst produktivity – představuje past.

„Představa, že budeme zvyšovat mzdy a že rychle doženeme Německo, protože teď se české ekonomice daří, je mylná a nebezpečná,“říká Dlouhý v rozhovoru pro MF DNES.

Kdy se Češi dočkají kratší pracovní doby, jak to navrhuje odborářský předák Josef Středula?

Dříve či později se jí dočkají. Je to dlouhodobý trend, od dob průmyslových revolucí se postupně zkracuje. Ale krátkodobě na to česká ekonomika nemá, zhoršilo by to problém nedostatku pracovních sil. Zpracovatelský průmysl ještě nemá takovou produktivitu jako v okolních, nejvyspělejších zemích. Navíc stojíme před změnou v organizaci práce. Rychle se zvyšuje počet lidí, kteří tvrdě pracují, ale nemají pevnou pracovní dobu.

Proč na to tedy odbory lákají?

Jsou konzervativní, nevnímají, že tento nový svět existuje. Dnes představují jen malý zlomek těch, kteří pracují. I když pan Středula říká, že počet členů jim v poslední době narostl o 40 tisíc, tak je to pořád méně než 400 tisíc. Ale v Česku pracuje několik milionů lidí. Této zemi odbory nevládnou, byť v poslední době sklouzávají k velmi agresivní, často i populistické politice.

Je tedy v dnešní, rychle se měnící ekonomice pro odbory stále místo?

Nepůjdu tak daleko, abych jejich postavení zpochybňoval. Žijeme v občanské společnosti a je nezadatelným právem zaměstnanců organizovat se v odborech. Ale zároveň myslím, že se jim během předchozí sociálnědemokratické vlády podařilo získat větší vliv, než by jim měl náležet.

Odbory nyní také požadují zvýšení minimální mzdy ze současných 12 200 korun na 13 700. Jak se k tomu stavíte?

Osobně nemám rád minimální mzdu vůbec, hospodářská komora ji akceptuje, ale je proti rychlému skokovému navyšování. Vytváří se očekávání, že se bude neustále zvyšovat. Jak ukazují studie po celém světě, má to vliv na platy ve veřejné sféře, na růst mezd obecně, na všechny odvody. Není to tudíž pro zaměstnavatele nákladově neutrální, jak odbory tvrdí. Navíc podnikatelé jsou nyní i bez odborářského tlaku kvůli nedostatku pracovní síly nuceni zvedat mzdy dostatečně rychlým tempem.

Ale není právě teď ta správná doba, kdy zajistit určitou mez, pod niž by mzda v horších časech nemohla klesnout?

Jako Komora bychom chtěli jasná pravidla, jak s ní hýbat. Ať je to nejvýše jednou za rok, ať se odvozuje od mediánu mezd, který lépe odráží rozložení mezd a eliminuje krajní hodnoty. Odbory vždy řeknou nějakou částku a tlačí to k úrovni, kde je minimální mzda v Německu. Musím připomenout, že Německo ji zavedlo na celostátní úrovni až v roce 2015, ve chvíli, kdy si to mohlo díky produktivitě a celkové výkonnosti dovolit. V Rakousku není legislativně upravena dodnes, jsou regulovány jen určité profese.

Mzdy stouply loni v průměru kolem osmi procent, podobný růst čekáte i letos. Budou se tímto tempem zvedat i v dalších letech? A pomůže nám to rychleji dohnat německou úroveň?

Zatím to nevypadá, že napřesrok dojde k výraznějšímu zpomalení růstu mezd. Ale představa, že bude- me zvyšovat mzdy a že rychle doženeme Německo, protože teď se české ekonomice daří, je mylná a nebezpečná. Začnou se objevovat podnikatelé, kteří začnou říkat: „Pokud bychom měli dál rychle zvedat mzdy, budeme muset přestat podnikat.“Tyto signály jsem už nyní zaregistroval od středních IT firem v menších městech. Zatím jsou to ojedinělé případy, ale pokud nebude zvyšování mezd spojeno s růstem produktivity, mohou začít přibývat.

Říkáte, „pokud neporoste produktivita“. S čím to souvisí?

Závisí to především na investicích. Zdá se, že firmy začínají být ochotné investovat mnohem více do robotizace, což souvisí i s nedostatkem pracovní síly. Zaměstnanci se toho zatím bát nemusejí, protože roboti jsou nutnost, aby se firma mohla dál rozšířit. Zatímco dřív jste robota viděli jen u pásů v automobilkách či podobných provozech, dnes se prosazují i jinde, například ve sklářském průmyslu, ve zdravotnické technice. Ale do jaké míry je to normální trend v Evropě či zda v tom Česko nějak vyčnívá, je ještě brzo posoudit.

Šéf odborů Středula nedávno v rozhovoru pro Respekt uvedl, že příčiny nízkých mezd je třeba hledat už na začátku transformace, kdy jedním ze způsobů, jak ji provést, bylo omezit práva zaměstnanců. Souhlasíte s tím?

Je to názor ekonomů, kteří kritizují cestu, již jsme nastoupili v první polovině 90. let. Já jsem přesvědčen, že byla jediná možná. Podíváte-li se na transformující se ekonomiky, které připustily rychlejší nárůst mezd, aniž měly zajištěnu výrobu a investice z okolního světa, zjistíte, že jejich dlouhodobý ekonomický vývoj byl vždycky horší než u těch, které byly z hlediska mezd střídmé.

Za hlavní komparativní výhodu české ekonomiky byly vždy považovány právě nízké mzdy. Dokážeme bez nich přežít?

To, že jsme nepřipustili prudký nárůst mezd, nám umožnilo nastartovat chod ekonomiky po revoluci a překonat otřesy po roce 2000. Je pochopitelné, že společnost po těch skoro 30 letech očekává určitý kvantitativní posun české ekonomiky výše. Jenže ten je podmíněn pouze investováním, navíc takovým, které bude spojeno s technickým pokrokem, s poznatky vědy a inovacemi. Právě odtud může vzejít vyšší produktivita, která přinese i vyšší mzdy.

Této zemi odbory nevládnou, byť v poslední době sklouzávají k velmi agresivní, často i populistické politice.

Ačkoliv se životní úroveň zlepšuje – i když možná ne dostatečně, vyrážejí náznaky „blbé nálady“. Čím je to způsobeno?

„Lid“není nikdy spokojen. To říkám trochu z legrace, ale zahraniční experti mívají při pohledu na číselné parametry české ekonomiky pocit, že tu musí být – s mírnou nadsázkou řečeno – ráj na zemi. Globalizace přinesla v posledních 30 letech zlepšení životní úrovně v chudých zemích, například v jihovýchodní Asii.

Pokračování na protější straně