Cesta k léčbě duše začala u lahůdek v Perlové
Psychiatr, literát a vtipný glosátor pražského dění Vladimír Vondráček zemřel před 40 lety.
Svým původem měl proslulý lékař k medicíně notně daleko. Jeho otec byl tím, komu se ve filmech pro pamětníky říká „dobrá partie“, vlastnil prosperující lahůdkářství v centru Prahy. K matčinu příbuzenstvu náležel prvorepublikový premiér, jeden z mužů 28. října 1918 Vlastimil Tusar, a díky matce také kolovala Vladimíru Vondráčkovi v žilách kapka francouzské krve.
Od rodinných kořenů se ovšem Vondráček vzdálil. Podle svých vzpomínek se pro medicínu rozhodl už jako čtyřletý. „Pokud mohu posoudit, život se mi, pokud se lékařství týče, v mnoha ohledech vydařil,“bilancoval na sklonku dlouhé kariéry.
Jeho následovníci mu dávají za pravdu. „Profesor Vladimír Vondráček byl významnou postavou nejen české psychiatrie, ale celé medicíny. Je považován za průkopníka lékařské psychologie, psychofarmakologie, zakladatele moderní gerontopsychiatrie. Zabýval se i klinickou toxikologií a je tvůrcem dietetiky,“charakterizoval jej děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) profesor Aleksi Šedo. Studenti na vytáhlého, hubeného profesora vzpomínali s láskou. „I na vědeckých schůzích debatoval až nápadně stručně, výstižně a s pověstným humorem, někdy sarkastickým, nikdy se však nikoho nedotkl,“uvádí psychiatr Jan Dobiáš.
NOVÉ MĚSTO Kořeny v lahůdkářství
Firma V. J. Vondráček v Perlové ulici, Martin a Riegel v Celetné, Lippert na Příkopě a Stiedl na Malé Straně, to byly na přelomu 19. a 20. století nejznamenitější lahůdkářské obchody Prahy. Každý z nich se mohl pochlubit vybranou klientelou. K Vondráčkům chodíval třeba spisovatel Ignát Herrman. Ten si pochvaloval zejména šneky, upravované Vondráčkovou tetou Annou, taliány od uzenáře Macháčka a vuřty od Kouly.
Vondráčkův život byl spjat hlavně s Novým Městem pražským, z Perlové se odstěhoval do Jung-
Psychiatr Prahy
Takřka šedesát let trvala lékařská kariéra profesora Vladimíra Vondráčka, legendárního psychiatra a znamenitého publicisty. mannovy ulice do sousedství proslulé hospody U Jelínků, kde měl i soukromou ordinaci.
K jeho brzkému odhodlání stát se lékařem možná přispěly i prožitky z dětství. Matku ztratil v sedmi měsících života, zesnula pravděpodobně na tyfus v září 1895 v pokoji, kde se narodil. Otec odnesl její skon vážnými depresemi, jeho blízcí se obávali, aby si nesáhl na život.
Jako sedmiletý prožil Vladimír Vondráček podle svých vzpomínek iluzi, že u jeho postele stojí zesnulá teta Anna v černých šatech. „Bylo to jedno z největších leknutí v mém životě. Iluzi způsobilo seskupení světel a stínů, později jsem ji dovedl i sám vyvolat,“popsal prožitek ve svých memoárech.
Na lékařskou fakultu se zapsal v létě 1913 na děkanství, sídlícím v té době v ulici Na Bojišti. Povolání na některou z front velké války se mu vyhnulo, fakultu absolvoval v létě 1918. Z interního lékařství jej zkoušel Josef Thomayer, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Vondráčka nešetřil, dal mu dostateč- nou. Zato zkoušky z psychiatrie zvládl Vondráček za „výtečnou minus“. Složil je u Karla Kuffnera, zakladatele oboru.
Po vzniku Československa, na jaře 1919, narukoval jako lékař k 7. pluku, nejprve do Rumburka, vzápětí na frontu na Slovensko v časech bojů s Maďary.
Doba hypnotik a kazajek
První psychiatrickou štací Vladimíra Vondráčka po vojně byla praxe v „blázinci“v Kateřinské ulici u Antonína Heverocha. Pacienti tam byli rozděleni do tří tříd, v nichž se za stravu denně připlácelo 1,30 Kč až 10 Kč. Speciální psychiatrické léky neexistovaly, nahrazovala je porce hypnotik.
O nemocné se starali ošetřovatelé a opatrovnice bez zdravotnického vzdělání. Klidným pacientům sloužilo za odměnu třeba piano, ti s hezkým rukopisem pomáhali lékařům přepisovat své chorobopisy. Naopak pro neklidné chovance sloužila svěrací kazajka. Za účelná se tehdy považovala i klecová lůžka.
„Jednou z Vondráčkových zásluh v psychiatrické péči bylo vytvoření otevřeného oddělení na klinice, které mělo stejný režim jako oddělení v jiných oborech,“popsal jeho zásluhy Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství 1. LF UK.
Do čela psychiatrické kliniky Vondráček nastoupil v roce 1957. Působil tam 23 let, během kterých poznal řadu pozoruhodných kolegů. Jedním z nich byl například Svetozar Nevole, jenž se zajímal mimo jiné o otázku vnímání a halucinací. Stal se proto prvním, kdo u nás prováděl pokusy s mezkalinem, psychoaktivní drogou. „Chtěl prožívat modelově to, co slyšel od pacientů při jejich nemoci,“vzpomínal Vondráček.
Psychiatr patřil mezi plodné tvůrce, do svého skonu v květnu 1978 napsal 250 studií a knih. Ke kultovním náleží třeba práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Obři, vlkodlaci, kentauři, vodníci či víly v bájích a legendách jsou podle Vondráčkovy analýzy výsledkem sugesce anebo duševní poruchy.