Českou půdu mohou zachránit žížaly z Kalifornie
Když zemědělci na poli u rakouské hranice vykopali kvůli sondě metr a půl hlubokou jámu, našli v ní sedm let staré nerozložené zbytky kukuřice. Půda už tady byla tak mrtvá, že se v ní nenašly mikroorganismy, které by slámu rozložily. V takovém stavu je 60 procent zemědělské půdy v celé republice. Zbavené života a utužené tak, že není schopná přijímat vodu.
Jednoduchý recept, jak v půdě vodu udržet, přitom dávno znají vinaři. Jsou jím žížaly, byliny a rostliny jako hrách či vikev. Funguje to spolehlivě. Zatímco většina vinařů loni plakala nad ztrátami způsobenými suchem, Petr Marcinčák z Mikulova měl výnosy skoro rekordní.
„Umíme pracovat s vláhou, která naprší kdykoliv během roku, i když je to v období, které není zrovna optimální,“vysvětluje vinař, který o půdu pečuje ekologickým způsobem a díky tomu v ní dokáže udržet násobně víc vody než jeho konvenčně hospodařící kolegové.
„Hlavní problém zemědělské půdy je ten, že v ní chybí organická hmota. Ve vinicích, kde historicky bývalo 3,5 procenta humusu, je teď průměr 0,6 až 0,8 procenta,“vysvětluje Milan Hluchý, předseda spolku Ekovín, který sdružuje ekologicky hospodařící vinaře.
Půda je utužená léty pojezdů těžkou technikou a bez dostatku organické hmoty funguje jako skluzavka. Vše, co na ni naprší, odteče.
Vinohrady vinařů z Ekovínu jsou mezi poli jako zelená oáza uprostřed vyprahlé krajiny. Můžou za to poděkovat třeba kalifornským žížalám, jejichž humus dokonale provzdušňuje půdu. Díky tomu se v ní vytváří velké póry, do kterých lépe vsakuje voda, a daří se v ní i mikroorganismům, které do ní vrací život.
Svou práci odvádí i rostliny vysazené v meziřadí vinohradů. Ty efektivně zpracovávají sluneční záření a energii pak pumpují do půdy. Podporují tak mikroorganismy, které zlepšují pórovitost půdy. „Vododržnost takové půdy je kolem 350 litrů na metr krychlový. Zatímco u utužené půdy je to 120, maximálně 150 litrů, a to navíc v mikropórech o velikosti tisíciny milimetru, ze kterých už nejsou schopné rostliny vodu vytáhnout,“vysvětluje Milan Hluchý.
Vedle bylin se do vinohradů sejí třeba i žito, hrách nebo vikve. Na jejich kořenech se rozvíjí mykorhizní houby, které nasakují vodu a tu předávají révě.
„Snažíme se mít ozeleněné vinice v maximální míře. Když je vláhy dost, byliny necháme růst. Když je jí naopak nedostatek, zmulčujeme je nebo zaořeme. Byliny tak přestanou konkurovat révě a té zůstává voda,“vysvětluje Petr Marcinčák. Model teď mohou převzít i ovocnáři, zelináři i polaři. „Zemědělci, kteří měli průměrný výnos kukuřice okolo 11,5 tuny ročně, měli loni pouze 1,5 tuny. Pochopili, že takto se dál hospodařit nedá,“vysvětluje Milan Hluchý, který teď společně s prvním zemědělským podnikem řeší, jak dostat organickou půdu i na pole. „To, co se děje na vinicích, musíme dostat i pod kukuřici, jinak po nás zůstane jen poušť,“podotýká s tím, že pokud by se tímto způsobem dala do pořádku veškerá půda v České republice, zvýší se několikanásobně její vododržnost. „To je stokrát víc vody, než by zachytily všechny nově postavené přehrady,“míní Hluchý.