Bez zlata, bez velkých slov. Tak se loučil Plekanec
Po čtvrtfinále se sklopenou hlavou mlčky prošel kolem novinářů, kteří jej nestihli zastavit. Nestihli se zeptat na konec v reprezentaci, který před chvilkou nenápadně oznámil v televizi.
Tomáš Plekanec promluvil až včera po příletu zklamaných hokejistů do Prahy. Ale ani tam nebyl zrovna sdílný, pronesl jen: „Už přišel čas.“
Bylo až symbolické a tolik plekancovské. Nikdy to nebyl muž okázalých gest a vzletných prohlášení.
Víc pro něj znamenaly hokejové činy. A nejvíc reprezentační dres, který oblékal na jedenácti šampionátech. V historii samostatné země posbíral víc startů (12) jen David Výborný. „Rodiče mě přivedli k hokeji. Podporovali mě a jejich jediná odměna je, když mohou syna vidět na mistrovství světa a v reprezentaci,“vysvětloval před pěti lety Plekanec.
Byl to šampionát, při němž česká reprezentace zahájila medailový půst, který se protáhne minimálně do příštího roku na Slovensku. Turnaj v Dánsku pro oddaného válečníka představoval poslední možnost, jak získat zlatou medaili.
V roce 2005 byl ještě bažant, který se teprve chystal na průlom v NHL a v „dosluhující“zlaté generaci pro něj nezbývalo místo. Když Češi před osmi lety slavili poslední titul mistrů světa, on s Montrealem (marně) bojoval o Stanley Cup.
Srdcař, ale zároveň smolař. Na osud nikdy nežehral, a ať na reprezentační střídačce stál kdokoliv, žádnému trenérovi neřekl ne. Na poslední dva šampionáty ho přemluvil Josef Jandač s asistentem a Plekancovým kamarádem Jaroslavem Špačkem. A nebyly to turnaje, o kterých bude jednou kladenský odchovanec vyprávět vnukům.
Loni v Paříži coby centr elitní nezaznamenal jediný bod. Letos v Dánsku si připsal jedinou asistenci. Přesto si jej v týmu cenili, poctivě bránil, byl symbolem medailových let, na která se současní reprezentanti pokoušejí navázat. „V týmu byla spousta mladých hráčů, kteří mají skvělou budoucnost. Budu sledovat, jak se jim daří,“řekl majitel tří medailí z mistrovství světa.
Plekanec se na poslední šampionát vydal, aniž měl v NHL jistý kontrakt na novou sezonu. Riskoval zranění, prodloužil si odloučení od manželky a dvou synků, kteří na něj čekali v Montrealu. Pro hokejového smrtelníka nevídaná věc, pro Plekance samozřejmost. „Jsem volný hráč. Uvidím, jak to dopadne. Pár týdnů si odpočinu a počkám na 1. červenec,“pověděl centr, jehož Canadiens v zimě po 15 letech vyměnili do Toronta.
Plekanec věří, že by se mohl do Montrealu vrátit, na podzim by zakulatil tisícovku startů v NHL. Na kontě jich má 998. „Vždycky jsem tam byl spokojený. Uvidíme, jestli se jim hodím do plánů. Vědí, co ode mě můžou čekat.“
Nikdy neodmítl reprezentovat. To se o něm vědělo. I proto se loučí jako legenda. Jen zlatá tečka chyběla.