Kim se cuká, ale summit potřebuje – tak jako Trump

Stojí za nedávnou změnou Kimovy rétoriky Čína? Ta si rovněž přeje denuklerizaci Severní Koreje, zároveň se však obává přílišného sblížení Pchjongjangu s USA.

Donedávna vše vypadalo až nezvykle růžově, nyní zažíváme návrat do reality.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un opakovaně pohrozil zrušením „summitu století“s Donaldem Trumpem a ukazuje se, že jednání s ním může být více než krušné.

„Stále doufáme, že se schůzka uskuteční. Současně jsme si však uvědomili, že to může být obtížné vyjednávání,“okomentovala pohrůžku mluvčí Bílého domu.

PCHJONGJANG

Trump, jemuž na summitu evidentně záleží, se pokusil diktátora uklidnit ujištěním, že USA neusilují o změnu režimu v Pchjongjangu. „V případě Severní Koreje v žádném případě neuvažujeme o libyjském modelu,“shodil prezident ze stolu poněkud nešťastnou poznámku svého bezpečnostního poradce Johna Boltona. Ta Kima rozezlila, protože určitě nechce dopadnout jako někdejší libyjský vůdce Muammar Kaddáfí. „Naopak jaderná dohoda umožní, aby Kim Čong-un nadále řídil svou zemi, která bude velice bohatá,“lákal Trump.

Otázka za milion dolarů ovšem je, co skutečně způsobilo nedávnou změnu Kimovy rétoriky a přerušení mírových jednání s Jižní Koreou. Podle některých analytiků to nemuselo být ani vojenské cvičení Jižní Koreje a USA, ani „nepřípustný“nátlak Washingtonu na jaderné odzbrojení KLDR, jak oficiálně tvrdil Pchjongjang. Za nitky totiž může z pozadí tahat Čína, která by si sice také přála bezjaderný Korejský poloostrov, ale zároveň má obavy z až přílišného sblížení Severní Koreje s Amerikou. Naznačil to ostatně i sám Trump, podle něhož za pochybami o červnovém summitu v Singapuru může být tlak Pekingu. Samotný Kim Čong-un se byl za poslední dva měsíce u čínského vůdce Si Ťin-pchinga radit hned dvakrát.

Co by z toho Čína, která oficiálně podporuje dialog mezi Severní Koreou a USA, měla?

Kradou Trumpovi jeho triumf?

„V prvé řadě se chtějí ujistit, že jakýkoli potenciální vztah, jenž by vyplynul ze schůzky Trump–Kim Čong-un, nebude omezovat moc Číny,“uvedla pro CNN americká politoložka Emily Weinsteinová.

Jiní experti ovšem dodávají, že momentálně kvetoucí vztah mezi Pekingem a Pchjongjangem neznamená, že Severní Korea je svému obřímu sousedovi bezvýhradně věrná. „Vždy existuje pokušení vnímat Severní Koreu jako pěšáka na čínské šachovnici, ale Severokorejci hrají svou vlastní hru,“soudí docent soulské university John Delury.

Tito odborníci tak nepřikládají velkou váhu spekulacím, že se Si Ťin-pching po tajné dohodě s Kimem chystá na poslední chvíli „ukrást“Trumpovi jeho případný triumf, tedy mírovou dohodu s KLDR.

Je nepochybné, že pokud by se Kim věrohodně vzdal jaderného arzenálu, dostane od USA, ale i od Jižní Koreje, Japonska a dalších států regionu víc než bohaté odškodné. Avšak co když Kimovi něco podobného nabídl i Peking, který si to jistě může ekonomicky dovolit? uvažují někteří strůjci konspiračních teorií.

Možná by to pro prezidenta Si Ťin-pchinga bylo lákavé. Ukázal by se před světem jako velký mírotvůrce a navíc by vlepil citelný políček svému americkému rivalovi. Pravděpodobnost takovéhoto monstrózního vývoje je však přinejmenším nyní nevelká.

Také proto, že Kim je zkrátka Kim a má svoji hlavu. Mladý diktátor spíše teď jen vědomě lavíruje mezi USA a Čínou, aby získal co nejvíc, případně testuje reakce Donalda

Trumpa.

Kim Čong-un, který stojí v čele milionové armády a disponuje jadernými zbraněmi, se zdá být čím dál sebevědomější. Například fakt, že už nemá strach opustit svou izolovanou zemi, svědčí o tom, že si je svou domácí mocenskou pozicí jistý. Nyní je připraven vést ambiciózní zahraniční politiku, což je podle řady pozorovatelů motivováno jediným základním cílem: přežitím jeho režimu.

Severokorejská média nyní málokdy opomenou zdůraznit, že země se ocitla v procesu přechodu na Kimovu „novou strategickou linii“. Její součástí prý jsou i postupné ekonomické reformy.

Vypadá to tedy, že Kim má velké plány doma i v cizině. Už proto nevypadá moc věrohodně tvrzení, že by si setkání s Trumpem nechal ujít. Když nic jiného, tak ho v očích světa legitimizuje. Už to je pro něj výhrou.

Kim zkrátka Trumpa nyní potřebuje a zdá se, že to platí i obráceně.