Medailový šok ze Švýcarska
Nuda. Bez překvapení, žehrali fandové na MS. Hokejová vzpoura přišla zpod Alp
Jan Daněk
Ta dvě místa dělí od sebe nějakých sedm kilometrů. A kromě Kodaně mají ještě něco společného. Zatímco socha Hanse Christiana Andersena v centru města připomíná jednoho z nejslavnějších pohádkářů světa, v nedaleké Royal Areně se odehrál příběh snad až pohádkových rozměrů.
Stvořil ho švýcarský zázrak, který v semifinále mistrovství světa přelstil 3:2 hokejové velikány z Kanady v čele s hvězdným Connorem McDavidem. „Když si věříte, je možné všechno. Jsem na hráče strašně pyšný,“řekl trenér Švýcarů Patrick Fischer. Už ve čtvrtfinále nečekaně vyřadili 3:2 suverénní Finy a včera večer ve finále vyzvali dalšího severského giganta Švédsko (utkání skončilo po uzávěrce vydání).
Nehledě na výsledek se Švýcaři postarali o největší senzaci dánského turnaje, který dlouho postrádal zásadní překvapení.
Šampionát prokázal, že NHL dál výkonnostně prchá ostatním soutěžím. „Už ani KHL není ligou jako před šesti sedmi lety, kdy tam byla řada špičkových hráčů. NHL odskakuje každým rokem po všech směrech,“soudí i skaut Dallasu Jiří Hrdina.
Nepřekvapí, že tři výběry s největším počtem hokejistů z nejslavnější ligy světa postoupily mezi závěrečnou čtveřici – Kanada, USA, Švédsko. Doplnili je Švýcaři, kteří ukázali návod, jak (na jednorázovém turnaji) konkurovat nejlepším. „Musíte bruslit, bruslit, bruslit. A také být disciplinovaní,“vypočítával trenér Fischer. Hokejisté z alpské země ve dvou vyřazovacích mačích spáchali pouze čtyři fauly. V životní formě chytal Leonardo Genoni, který v semifinále přiváděl kanadské vyzyvatele k zoufalosti. „I když jsme většinu zápasu dominovali, jejich brankář se stavěl na hlavu,“pověděl kanadský bek Aaron Ekblad o jedničce týmu SC Bern.
Základ mančaftu seskládali Švýcaři právě z hokejistů z tamní ligy, která se díky finančním možnostem a koncentrovanější kvalitě do 12 účastníků (na rozdíl od stále nevyrovnanější KHL) řadí k nejlepším soutěžím v Evropě.
Švýcary také posílila osmička borců ze zámoří, kteří se v pravou chvíli stali tahouny. „Roman Josi patří k nejlepším obráncům světa,“vysekl McDavid poklonu kapitánu Nashvillu. Sedmadvacetiletý bek byl před pěti lety součástí stříbrného týmu, který na šampionátu ve Švédsku vyrovnal historický úspěch z roku 1935. „Tým se od té doby změnil, je velmi mladý. Ale zůstává nám velké sebevědomí,“řekl Fischer.
A když k tomu připočtete podcenění favoritů, mohou se dít zázraky... I když tohle tvrzení by bylo vůči překvapivým finalistům nefér. „Švýcarskou vlastností je upřímnost, snažíme se stále zlepšovat. Na olympiádě jsme byli hrozní, museli jsme být kritičtí,“připomněl kouč osmifinálové vyřazení v Koreji. „A jsem rád, že jsme naši práci tady ukázali. Věřím, že tohle není naše poslední finále.“
Švýcaři nejsou jen upřímní, ale i koncepční. V roce 2013 byl Fischer u týmu jako asistent, teď ve 42 letech přivedl mužstvo k další medaili jako hlavní kouč. Co by za takovou bilanci v poslední pětiletce dali Češi.