Dotace do škol Peníze, o které není zájem

Pro desítky milionů z projektu obědů do škol hledá ministerstvo jiné využití.

Ještě než přišel o práci, utratil pan Štefan z jihočeského Větřní za školní obědy a svačiny pro své tři děti zhruba tři tisíce korun měsíčně. Pak si rodina ze dne na den musela vystačit s osmi tisíci korun čistého celkem. Školní obědy se ze samozřejmosti staly luxusem.

O tom, že by mu s platbou za obědy ve školní jídelně mohl pomoci stát, až do chvíle, kdy se ho na to MF DNES zeptala, nic nevěděl.

Jedním z důvodů může být i to, že žije na jihu Čech. Na konci dubna ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) uzavíralo „přihlášky“krajů do svého projektu obědů do škol pro příští školní rok. Ze 14 krajů jich mezi těmi, které si o dotaci na školní obědy řekly, pět chybí.

Neutratí se ani polovina

Vedle Jihočeského kraje si o dotaci od úřadu, který má na školní obědy pro děti v nouzi připraveny stovky milionů korun z evropských fondů, neřekl například ani kraj Středočeský, nebo dokonce Ústecký.

Středočeši si stěžují, že rozdělování příspěvků na obědy je pro ně administrativně náročné. „MPSV neposkytuje žádné finanční prostředky na řízení projektu a v působnosti Středočeského kraje je velké množství škol. Vzhledem k personálnímu obsazení odboru školství proto není možné projekt realizovat,“shrnula důvody, proč se evropské peníze nedostanou například k dětem do Kladna, mluvčí kraje Nicol Lenertová.

Přitom kraj nemá o tom, kolik dětí ve školním věku vyrůstá v sociálně znevýhodněných podmínkách, žádný přehled.

Dá se předpokládat, že v Ústeckém kraji by mohlo školní obědy zdarma využívat ještě více dětí než v okolí Prahy. Proč se kraj do projektu nezapojil, do uzávěrky tohoto vydání neodpověděl, přestože vysvětlení přislíbil.

Za nezájem krajů může možná i to, že ministerstvo práce už dva roky před koncem programu vymýšlí, kam nevyužité peníze převést.

Škola narazila na paradoxní problém: o příspěvek nestáli sami rodiče žáků. Měli prý strach, že kvůli dotovaným obědům přijdou o jiné sociální dávky.

Neziskovky jsou úspěšnější

Přestože si Jihočeský kraj o peníze od MPSV zatím ani jednou neřekl, nejsou „jeho“školáci bez šance. Projekt na školní obědy pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin má i ministerstvo školství.

Běží už třetím rokem a ve srovnání s už zmíněným evropským projektem má zhruba poloviční rozpočet, rozděluje 30 milionů ročně.

Na rozdíl od MPSV se ministerstvu školství po rozpačitých dvou letech už daří peníze mezi potřebné děti rozdělit. V roce 2017 podpořilo 6 700 dětí, vrátilo se jen 1,4 milionu, a to za obědy například v době, kdy byly děti nemocné.

Ministerstvo školství totiž peníze neposílá přes kraje. Rozděluje je mezi tři neziskové organizace, které spolupracují přímo se školami. Podmínkou je, že zájem projeví škola.

Překážkou mohou být i rodiče

Ani to není úplně samozřejmé, a to ze dvou důvodů. Brzdou může být zaprvé zřizovatel školy, tedy obvykle obec, a zadruhé často i vedení školy. „Ne každý má chuť do projektu jít, setkali jsme se i s názorem, že jde o neopodstatněné zvýhodňování některých dětí,“říká Helena Balabánová z neziskové organizace Společně – Jekhetane, která financuje z prostředků ministerstva školství školní obědy na zhruba dvacítce škol na Ostravsku a v okolí Šumperka.

I ti ředitelé, kteří považují projekt za užitečný, si nemusí vědět rady například s tím, jak posoudit, které dítě by obědy zdarma mělo dostávat.

„Je těžké vybrat děti, které si to zaslouží, aby to někdo necítil jako nespravedlnost,“říká ředitelka základní školy v severočeské obci Obrnice Vladimíra Strolená.

Do projektu se pokusila svoji školu přihlásit už před časem, ale nakonec od záměru ustoupila. Narazila totiž na paradoxní problém: o dotované obědy nestáli sami rodiče žáků. „Měli strach, že kvůli dotovaným obědům přijdou o jiné sociální dávky,“vysvětluje Strolená. „Máme tu také velkou migraci, než bychom to celé vyřídili, dítě se odstěhuje,“dodává ředitelka školy.

Helena Balabánová s ní nesouhlasí. „Není možné, aby si třídní učitel nevšiml dítěte, které nenosí svačiny, nemá nikdy peníze na divadlo nebo na školní výlet,“říká ředitelka neziskové organizace.