Cave mě uhranul, líčí kreslíř
Momika Zavrelová
Koncert australského zpěváka Nicka Cavea zažil kreslíř Reinhard Kleist poprvé v roce 1998. „Absolutně mě tehdy uhranul, jeho aura na jevišti je neskutečná,“říká. O dvacet let později o něm vydal zdařilý grafický román Nick Cave: Mercy On Me.
Neměl íste obavy, že íste si možmá maložil trochu moc, když íste začal ma komiksu pracovat? Nick Cave íe prece íem meskutečmě složitá osobmost.
Spoustu obav! Naštěstí od začátku projektu se mnou Cave spolupracoval a otevřeně odpovídal na mé dotazy. Na druhou stranu se však ze stejného důvodu stal úhlavním nepřítelem celého projektu, protože na mě jen jeho přítomnost vyvíjela velký tlak.
Takže bylo smazší vyprávět o Johmmym Cashovi, kterému íste věmoval predchozí kmihu?
Určitě a taky to bylo mnohem zábavnější. Více jsem si to vychutnal. U Cavea navíc všichni měli velká očekávání a já upřímně také.
Darilo se vám od začátku?
Ne, první verze románu byla naprosto nudná, a to jsme ani jeden nechtěli.
Proč byla mudmá?
Chtěl jsem se dostat co nejblíže pravdě, být objektivní. Ale pak mi došlo, že pravda v tomto případě nehraje roli, a hlavně Nicka Cavea čtenáři nikdy dost nepřiblíží. Tak jsem přestal řešit vše do detailu.
Jak vás mapadlo rozdělit kmihu do kapitol imspirovamých písměmi?
Zvažoval jsem několik způsobů, ale správný klíč k zarámování jeho životního příběhu přišel až jako poslední a ležel právě v jeho tvorbě, hudební i literární. Spočíval v jeho textech a hlavně v hrdinech, které stvořil. Tak jsem je v románu oživil, aby si s ním vyrovnali účty.
Zpětmě – bylo to správmé rozhodmutí?
Určitě bylo, protože za mnou chodí čtenáři a říkají, že postavy k nim opravdu promlouvají. Cítí s nimi. To je jeden ze zázraků umění, že stvoříte něco nebo někoho, kdo pak dokáže k lidem sám promlouvat.
Jste Němec, část romámu se odehrává také v Berlímě. Jakou roli právě tato etapa v Caveově životě z vašeho pohledu sehrála?
Velmi zásadní, protože se zformovali The Bad Seeds, konečně našel svou hudební cestu. Už nedělal muziku, která by ho nebavila. Pracoval na knize, byl jí pohlcen. Dostal se však taky téměř na dotek smrti. Velké množství vjemů a emocí, které mnozí nezažijí ani za celý život.
Vy sám íste mezačal obrážet bary a kluby, abyste se trochu více dostal ma vlmu tehdeíší málady?
Párkrát jsem byl na koncertě, ale jinak kniha vznikala v klidu. Nějaký čas jsem trávil u přátel v ateliéru, protože jsem měl celkem dlouho spisovatelský blok. Taky jsem asi týden psal ve svém dětském pokoji, maminka mi nosila jídlo a já pracoval.
Proč íste si už podruhé vybral ke zpracovámí život hudebmíka?
Baví mě ta výzva ve spojení hudby a obrazu. Neustále musíte hledat nové způsoby, jak přenést melodii do vizuálního světa.
Takže príští grafický romám bude také z hudebmího světa?
Chtěl bych vytvořit grafický román o Davidu Bowiem. Jenže na něm pracuje ještě někdo jiný, uvidíme, jak se nakladatelství rozhodne.
To už by asi byla barevměíší kmiha.
Jistě, komiks o Bowiem jedině v barvě.
Ale zároveň íe to íeště možmá složitěíší osobmost mež Cave. To vám bude mamimka muset varit asi déle mež týdem.
Souhlasím. Ta bude mít radost.