Levně, či rychle? Nejlevněji
Jak dlouho potrvají opravy ulic, to Praha příliš neřeší. Hlavním kritériem výběru firem je cena
Kolony a dlouhé čekání na straně řidiců, dým valící se z aut v zácpě a přeskakování výkopů na straně chodců a obyvatel. Jak dlouho tohle mohou Pražané snášet kvůli opravě jedné ulice? I více než půl roku.
Když letos v březnu začala oprava Husitské ulice na Žižkově, doprava v prvních dnech uzavírek kolabovala. V dlouhých kolonách stála auta i tramvaje. Rekonstrukce ulice má být přitom hotova až na konci letošního listopadu. To, kolik práce zaberou času, tedy jak dlouho potrvají uzavírky, hraje pro město při zadávání zakázek malou roli.
Při výběru dodavatele má Technická správa komunikací (TSK) pouze dvě kritéria, podle nichž vybírá z nabídek společností. Hledí se na cenu, za kterou rekonstrukci provedou, a na dobu realizace.
Jenže právě cena je stěžejním hodnotícím kritériem. Obvykle tvoří 80 procent celkového hodnocení, zatímco rychlost opravy pouze 20 procent. Nejde jen o případ Husitské, ale i dalších velkých rekonstrukcí ulic – Patočkovy, Zenklovy nebo Libušské ulice.
„Většinou bývá cena absolutně hlavním kritériem, protože ta ostatní mohou být problematická. Někde se soutěže připravují i jen čistě na cenu,“vysvětluje náměstek primátorky pro dopravu Petr Dolínek (ČSSD).
Že má být cena vždy tím hlavním kritériem podporuje i člen dozorčí rady TSK Ondřej Mirovský (Zelení). „Společnost vyhlašuje stovky zakázek a hospodaří s veřejnými prostředky, proto finanční kritérium musí být vždy dominantní. Po tom všem, co se děje, je však ke zvážení, jestli poměr hodnotících kritérií neupravit třeba na poměr 60 ku 40,“říká Mirovský.
Z vyjádření TSK však vyplývá, že dozorčí rada asi nebude tou silou, která může současnou praxi změnit, pokud by se o to chtěla zasadit. „Tento způsob hodnocení nabídek pomocí dvou kritérií vychází z usnesení, které už dříve schválila rada hlavního města,“popisuje mluvčí TSK Barbora Lišková. Zároveň dodává, že současné nastavení výběru se firmě jeví jako dostatečné. Kdyby totiž vybírala z předložených nabídek podle toho, jak rychle mohou ulici opravit, mohlo by to městské pokladně pořádně pustit žilou. Zájemci by nabízeli rychlou rekonstrukci za vysoké částky. Vybrat z nich by pak nemuselo být v souladu s „péčí řádného hospodáře“, podle které by se měly radnice i městské firmy řídit.
Rychlost může být jen na papíře
„Kdyby měla cena váhu třeba 60 procent a délka prací 40 procent, může reálně zvítězit dražší nabídka,“potvrzuje Dolínek s tím, že ani výběr firmy, která silnici opraví rychle nemusí v konečném výsledku opravdu přinést krátkou uzavírku.
„Stavitel pak může přijít s tím, že to v termínu nestihl. Město mu dá vysokou pokutu, ale on ji nezaplatí a bude se dohadovat, že zpoždění nezavinil,“dodává náměstek primátorky s tím, že taková situace nastala v minulosti, když mělo město kritéria na výběr firmy nastavené jinak než nyní.
Proto je podle něj lepší, když TSK hledí hlavně na cenu a ne na rychlost prací. Ze zadávacích dokumentů veřejných zakázek na rekonstrukce komunikací však vyplývá, že společnost rychlost oprav neřeší ani stanovením maximální doby, jak dlouho by měla oprava trvat. Stavebníkům nedává žádnou časovou hranici, do kdy nejpozději mají být práce hotovy. „Dobu realizace navrhne dodavatel,“stojí v dokumentech.
Nebýt v časovém presu je pro stavební firmy, které ulice pro město rekonstruují, výhodou. Což potvrzuje i Mirovský. Na opravu komunikací nemusí nasadit tolik dělníků, opravovat mohou na etapy. „Firmy preferují práci pro soukromé subjekty, které platí více než Praha, která je naopak lukrativní počtem zakázek. Proto se jim vyplatí mít ještě jednu zakázku, na které pracují,“tvrdí Mirovský, jenž je vedle členství v dozorčí radě TSK také členem dopravního výboru na magistrátu a místostarostou pro dopravu Prahy 7.
Firmy si berou více zakázek najednou a k té městské se chovají jako k druhotné hlavně v případě, kdy město nastaví špatně sankce za prodlení prací. Vyplatí se jim dostat pokutu, když díky tomu stihnou objednávku.
Pražany často rozčiluje, když v rozkopané ulici nevidí žádného dělníka. Mají pocit, že je pak zavřená zbytečně dlouho. „Občas se lidé podívají v neděli z okna a řeknou, že se tam nic neděje, a podle toho usuzují, že se lze s opravou vypořádat rychleji. I stavebníci ale potřebují mít občas volno,“uvádí Mirovský. A hned dodává, že se lidé zlobí i v případech, když se v ulicích pracuje i přes víkend – obyvatelé přilehlých domů píší stížnosti, že alespoň přes sobotu a neděli by si rádi odpočinuli od lomozu.
„Stavitel může přijít s tím, že práci nestihl. Město mu dá pokutu, ale on ji nezaplatí a bude se dohadovat, že zpoždění nezavinil.“