Každý byl v šoku. Ale tohle už nešlo

Dokončení z titulní strany

Ať už jsou tenisové rivality jakékoli, tady hráčská příslušnost sjednocuje. „Ta rozhodčí byla naprosto mimo,“souhlasila v Paříži třeba Barbora Strýcová a i jí by se zamlouvala možnost sankcí pro sudí.

V Plíškové to v Římě vřelo podobně, jako byste tamní Koloseum v tom nejžhavějším letním dni přikryli pokličkou. „Držela jsem to v sobě, abych zkusila dát zápasu šanci: nějak to dohrát, nebo možná i vyhrát. Ale nešlo to,“popisuje.

Celou situaci hned probírala i s mentálním koučem Marianem Jelínkem. Nechybovala? Kdepak, žádné odsudky. „Říkal: Hele, v klidu, emoce má každý. ‚Ne vždycky jsou to ty dobré emoce, ale když je to po zápase a už ho to nemůže ovlivnit…‘ To už bylo stejně jedno. Mohlo to ovlivnit jen moji pokutu.“

A částečným zadostiučiněním je právě její výše, či spíš níže: „To je ještě docela dobrý. Myslím, že si hodně uvědomili svoji chybu, proto to bylo takhle mírné.“

Polskou sudí následně Plíšková zařadila na svůj „black list“, seznam nechtěných. To je zatím jediné, jak se hráčky mohou bránit.

„Slyšela jsem, že volali z Paříže a Wimbledonu, že ji na svých grandslamech nechtějí. Ještě aby chtěli,“baví se Plíšková; na Roland Garros by se skutečně objevit neměla. „Jo a ségře jsem ji tam dala taky. Celé naší rodině! Ale vážně, i když mi rozhodčí v minulosti třeba taky zkazili zápasy, neudělala jsem to. Ale tohle mi přišlo tak za hranou, že jsem ji tam hodila.“

To bych si nevzala na svědomí

Celá římská anabáze nabízí několik různých závěrů. Vůči tenisu, vůči soupeřce i vůči Plíškové samotné.

Bod číslo jedna: na antuce se ještě nepoužívá jestřábí oko, elektronický důkaz o tom, kam míček (ne)dopadl. Možná je čas na změnu.

„Já jsem pro. Hodněkrát se stane, že nesouhlasíme s výrokem rozhodčích. Ukáže se jiná stopa nebo jsou dvě těsně vedle sebe. Můj případ byl hotový extrém, ten už se nikdy opakovat nebude,“trvá si na svém, což potvrdily i televizní záběry. Jde o jiné, spornější situace. S rizikem chyby ať z nedbalosti, či z neumětelství. „Rozhodčí mají občas problém poznat stopu servisu, přesně ji najít v rozbořeném kurtu. Některá rozhodnutí jsou sporná.“

Bod číslo dvě: nelze spoléhat ani na férové chování soupeřek, v tomto případě Řekyně Sakkariové.

„Na miliardu procent jsem přesvědčená, že to viděla moc dobře. My vždycky víme, kam míček spadne, jsme u toho nejblíž a sledujeme ho,“má jasno Plíšková. „Sakkariová to určitě věděla. Ale v tu chvíli pro ni bylo silnější mít brejkbol než se zachovat fér.“

A co z toho tedy plyne pro ni? „Takový míč bych si nevzala na

Thiem 4-10-14-24-36-49,dodatkové 7 - 9 - 12 - 23 - 27 - 43, dodatkové 6-1-9-6-0-5. svědomí,“říká česká žebříčková jednička. „Chápu, že jsou v tom v tu chvíli emoce, nechci se chvástat. Ale nedovedu si představit, že bych se s takovým míčem dokázala srovnat. Ona sice zápas vyhrála, ale myslím, že měla vítězství zkažené.“