Sport.idnes.cz Takhle končit nechci
Bolí to čím dál víc, ale vzdát se? Ještě ne. Lucie Šafářová rozjíždí možná poslední tenisový boj.
Dlouhé tři měsíce měla na promýšlení jednoho z nejpodstatnějších kroků svého profesního života. „Je to těžké, jakmile člověk přičichne ke klidu,“líčí Lucie Šafářová. „Vůbec nic jsem nedělala a nevěděla, jestli chci tohle celé zase absolvovat. Ale tenis mi chyběl.“
A tak je v Paříži zase: „Mám na ni krásné vzpomínky, to člověku přidá extra energii.“
Finalistka Roland Garros 2015. Semifinalistka Wimbledonu. Pětinásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře. Čtyřnásobná vítězka Fed Cupu. Majitelka olympijského bronzu. Bývalá světová pětka.
Ale také jedenatřicetiletá sportovkyně trápená vlastním tělem. Zase jednou se ocitla na hraně, možná až za ní, když ji v únoru v Dubaji virová infekce odsoudila k horečkám a bolestem kloubů. Jako už tolikrát.
zápasů v sezoně 2018 zatím odehrála Lucie Šafářová. Na okruhu WTA jí ve dvouhře patří 53. pozice (9. ve čtyřhře).
grandslamových čtyřher ovládla: Australian Open a Roland Garros pokaždé v letech 2015 a 2017 a US Open 2016. let 2015 a 2016 ji ničila tajemná bakteriální infekce. Vlastní imunita ji zrazuje. Plus jsou tu další patálie, loni třeba končila sezonu kvůli zánětu šlachy v levém zápěstí.
Ještě pořád to dře, vždyť letos zatím stihla devět zápasů (například Plíšková 34). „Po prvním utkání po návratu ve Štrasburku jsem byla hodně unavená, druhý den jsem nebyla moc schopna zregenerovat,“přiznává. „Ale je to lepší a lepší.“
Co nakonec Šafářovou z mlhy pochybností vyvedlo? Vášeň. Touha. Odhodlání. „Přece jen tenis dělám celý život, patnáct let jsem na túře. Je těžké se s tím rozloučit. Až přijde správný čas, tak to půjde, ale ještě bych chtěla něco odehrát.“
A vyhrát. Třeba Wimbledon.
Když to zvládla Bethanie...
V All England Clubu touží dovršit celokariérní dílo. Ne že by snila rovnou o míse Venus Rosewaterové, ale s parťačkou Bethanií Mattekovou-Sandsovou uspěly v deblu na zbylých třech grandslamech, jen na posvátné trávě nikoli. Jejich osudy se symbolicky propojují: excentrická Američanka se zotavila z děsivého zranění kolena, které jí vážně ohrožovalo kariéru. I Šafářová se z chmur znovu prokopala ven.
I proto kývla na dřinu s nejistým výsledkem. „Taky to hrálo roli,“souhlasí, ačkoli na Roland Garros mají ve čtyřhře jiné parťačky. „Určitě si spolu ještě zahrajeme. Ale nejsem schopna jí slíbit účast na všech turnajích, aby to pro ni dávalo smysl. V tom je to těžší.“
Patrně poslední návrat Lucie Š. zatím není časově ohraničený. „Teď se cítím zdravotně dobře, čímž se plány mění,“usmála se. „Člověk si říká: Ještě tenhle turnaj... A skončí za pět let. Třeba se něco podaří, dostaneme se do Singapuru (na Turnaj mistryň) a pak se rozhodnu, že ještě rok dáme. Zatím to mám na tenhle rok. Pak uvidíme.“
Ať už to v Paříži dopadne jakkoli, výrazně zúží svůj program: před Wimbledonem i US Open si dopřeje maximálně jednu akci.
Kruh se sice pozvolna, ale přece jenom uzavírá. I tím, že je sportovní osud zase svedl dohromady s kanadským koučem Robem Steckleym. Kdo ví, jak by poslední strasti zvládla bez něj. „Pořád mi věří a říká, že na to mám,“oceňuje. „Jsem starší a zdraví je těžší udržovat, ale on mě motivuje. A Bethanie taky.“
Tak aby konec stál za to.
Ještě než vůbec vstoupíte do areálu, máte jasno, neboť jeden z reklamních panelů hlásá: „Královna se vrací!“
Ano, už je tomu tak. Serena Williamsová se již nevyjímá pouze v komerčních kampaních, zase vkročila na kurty. Její teprve pátý (!) duel za 16 měsíců, do nichž vložila těhotenství, porod i svatbu, byl vlastně ideálně rozfázovaný, jako od dobrého scenáristy. Ne moc kýčovitý, ale s happy endem. Ne vyloženě nudný, ale ani ne přehnaně napjatý.
„Důležité momenty zahrála všechny správně. Pořád je dobrá,“řekla Kristýna Plíšková, jež majitelce 23 grandslamů v 1. kole Roland Garros podlehla 6:7, 4:6.
Její soupeřka na centrkurt přišla kompletně v černém a ještě než si odložila bágl s raketami, už první nadšenec v aréně Phillipa Chatriera vykřikl: „Come on, Serena!“Její původně jednobarevnou vizáž pak v duelu narušovala jen růžová stuha kolem pasu, sladěná s nehty Williamsové jako by naznačovala, že se žádný senzační pohřeb neuskuteční (mimochodem, její outfit se následně stal patrně nejdiskutovanějším tématem dne, pochválila jej třeba také Maria Šarapovová).
Na Plíškové bylo poznat, že tohle není svět, v němž by běžně vystupovala: nejslavnější z kurtů, nejslavnější ze soupeřek, publikum natěšené na výhru favoritky. Už při rozehrávce jí míče létaly do sítě až moc často.
„To se vám nezdálo,“přiznala nervozitu. „Je to centr, což mi úplně nevadí. Ale taky tam byla motivace, že bych mohla vyhrát – vytvořila jsem si tlak na sebe, že soupeřka nehraje úplně tak dobře, což není zas tak pravda. Způsobila jsem si to trochu sama.“Královna Serena dostala adekvátní podmínky: po umolousaném dopoledni plném mrholení najednou vysvitlo slunce, nebe se vyčistilo. Čím déle se hrálo, tím víc ji utkání vtahovalo.
Poprvé si pořádně zařvala v tiebreaku, v němž stav 0:3 otočila na jasné skóre 7:4: „Come on!“A radovala se i Paříž, protože to vypadalo dobře brzké vypadnutí největší ženské celebrity Roland Garros si přáli jen nejbližší Kristýny Plíškové v hráčské lóži a dalších pár českých fanoušků, jejichž povzbuzování aspoň chvilkově rozčíslo jinak stereotypní „Serena, Serena“.
V prvním setu jejich oblíbenkyně ještě nepředváděla žádné predátorské chování a většinu času klopila oči k antuce. Pak se ovšem rozehřívala. Když servírovala na výhru, skončila po neúspěšném skluzu až v síti, od antuky – a usmívala se.
A po proměněném mečbolu z ní vytryskla úleva. Rozzářila se jako večerní pařížská obloha.
Královna se vrátila!