V království oříšků vládnou ženy
Rovinatou krajinu kolem Čelčic na Prostějovsku rozkrájeli zemědělci na úrodná pole, která se i v úmorném horku snaží zelenat. Člověk by tu sice mohl rozjímat o půvabech žírné Hané, jenže zdejší lidé jsou odpradávna na takové plané filozofování příliš rozumní, praktičtí a pracovití. A možná i proto dokážou z mála vytlouci malý zázrak.
Jako se to postupně podařilo Janě Kremlové a jejímu manželovi Pavlovi. Ti si před čtvrtstoletím pořídili první stroj na pražení kávy – a dnes generální ředitelka rodinného podniku Alika šéfuje jedné z největších továren na zpracování ořechů a máku v Evropě a pečuje o stovku zaměstnanců.
Jejich podnikání ale začalo daleko dříve – už za hlubokého socialismu na horské chatě v Krkonoších. „Dcera Petra se nám narodila brzo. Abychom byli s manželem soběstační, našli jsme si místo jako pokojská a číšník na horské chatě. A začali jsme si přivydělávat výrobou nedostatkových sportovních doplňků – na pletacím stroji Dopleta pletl manžel čepice a čelenky,“líčí Jana Kremlová skromné začátky.
Abyste rozuměli, psal se rok 1982 a komunističtí pohlaváři už tušili, že jejich plánované hospodářství se bez drobné soukromé výpomoci neobejde.
Jenže na svět přišla i druhá dcera Markéta a jeden pokoj začal být rodině a podnikání zatraceně malý. Proto se Kremlovi nakonec vrátili na rodnou Hanou. I tady Pavel Kreml pletl vzorované kulichy a budoucí královna pražených buráků a oříšků pracovala v cukrovaru a později na zemědělské inspekci. „Měla jsem na starosti kontrolu káv a cukru, což mě hodně bavilo. Vždycky jsem ale měla pocit, že vím, jak by se to dalo dělat mnohem lépe,“vzpomíná. Právě tady to asi začalo, ta touha udělat o kus lepší kávu.
Od kávy k burákům
Proto Kremlovi v roce 1992, kdy chtěl kde kdo podnikat, koupili první stroj na pražení kávy. Jenže se trochu přepočítali v zákaznících. „Televizi ovládla reklama, v ní Marek Vašut a jeho káva pro chvíle pohody. Té síle jsme nemohli odolat,“rekapituluje Jana Kremlová, které náhoda přivedla do cesty podzemnici olejnou. „Byl rok 1993, my jsme měli pražírnu v centru Prostějova a arašídy jsme pražili 24 hodin denně. Dvanáct hodin ve dne jsem pražila já, noční dvanáctky měl na starosti manžel,“vypráví úspěšná podnikatelka, která za pětadvacet let překonala lecjakou překážku.
Třeba když jim jejich prostějovská pražírna dočista vyhořela. „Mělo to tak asi být. Když už se to stalo, vzpomněla jsem si, že v Brně jeden manželský pár restituoval pražírnu, na jejíž provoz už neměli síly. Tak jsme se s nimi domluvili,“pokračuje generální ředitelka společnosti Alika.
Byznysu se začalo dařit, k burákům postupně přibyly mandle a pistácie. Když se začaly hlásit první řetězce, že by také stály o pražené ořechy z Hané, bylo jasné: malou továrnu je potřeba rozšířit.
Rodina tak před 15 lety zakoupila poničené zemědělské družstvo v Čelčicích a za dva roky ho přestavěla na továrnu, která je nyní největší svého druhu ve střední Evropě.
Jistě, bez kolegů a především manžela by to nešlo. „Mám velké štěstí, že muž nemá žádné komplexy, pomáhá mi a jako vynikající strojař je při nákupu či opravách strojů nenahraditelný,“skládá mu poklonu.
Kde je vidět ženská ruka
Ačkoliv Pavel Kreml zastává v Alice funkci předsedy představenstva, výkonnou moc třímají v oříškovém království stejně ženy. A ženská ruka je v areálu továrny znát. Kde jinde uvidíte uprostřed areálu třeba dětské hřiště? „To je pro děti našich zaměstnankyň,“odpoví šéfka. A kolik takových firem má firemní školku? „Dcery i obchodní ředitelka měly malé děti a potřebovaly se vrátit do práce, tak jsme sehnaly unijní dotaci a založily firemní školku. Dnes do ní může chodit dvanáct dětí,“říká Jana Kremlová.
Takže by se zdálo, že s takovou péčí o personál tu musí potenciální zaměstnance odhánět od brány vzduchovkou. Jenže v časech prakticky nulové nezaměstnanosti chybějí uchazeči o práci i tady.
A že bych jich bylo potřeba. Firma dnes krom pražených arašídů, mandlí či pistácií dodává lísková jádra, makadamie, slané tyčinky, rozinky, různá semena, sušené brusinky či banány a hlavně ceněný český mletý mák do celé Evropy. „Už dlouho musíme ve výrobě zaměstnávat i zahraniční dělníky. A to nám ještě u Prostějova staví další tři fabriky, vždyť už tu nemá kdo pracovat!“dodává zakladatelka firmy.