Češi milují knihy, jsme čtenářskou velmocí Evropy
Až 70 procent knih dnes kupují ženy. I kampaně na titul pro chlapy děláte v ženském magazínu, říká marketingový ředitel nakladatelství Euromedia.
Blíží se dovolené, je tedy nejvyšší čas zajít do knihkupectví pro zásobu na léto. V dnešní digitální době měly sice být knihy dávno mrtvé a převálcované mobily, čtečkami a elektronickými vydáními, ale stal se opak. V Česku vychází ohromujících 16 000 titulů ročně a číslo se stále zvyšuje. „Češi čtou, a to hodně. Možná vás překvapí, že víc než dřív. Patříme mezi největší čtenáře v Evropě,“říká marketingový ředitel nakladatelství Euromedia Zdeněk Novák.
Z čeho vzniká dojem, že lidé přestávají číst?
To se jen říká, je to mýtus! Krásně to vidíte na tom, že se každý rok vydává víc knih, a hlavně se zvyšují jejich prodeje.
Jak se trh s knihami změnil?
Přicházejí různé trendy, často ze zahraničí. A knihy se dnes čtou jinak.
Jak jinak?
Knihy vydané před sto lety přijdou dnešnímu čtenáři rozvleklé. Někdy se stane, že vydáváme znovu titul starý čtyřicet let a znovu ho překládáme, protože se musí používat současný jazyk a způsob vyprávění. Může to být lehce odvážnější ve slovníku, není to tak opatrné v používání násilí.
To vysvětluje úspěch severských detektivek?
Ano, protože jsou syrové a surové. Dnes nestačí napsat „potkal ho a zabil“, scéna musí být barvitě a brutálně vylíčená, lidem to asi pomáhá s obrazotvorností.
Jaké jsou trendy kromě detektivek ze severu?
Ty sem vtrhly a obrátily žebříčky prodejnosti naruby. Ale jejich trend už slábne.
Už se lidem přejedly?
Asi úplně ne, lidi to stále kupují, ale hlad už není takový jako před 4 lety. To byl vrchol. Teď se dobře prodávají zajímavé autobiografie úspěšných lidí.
A co jsou naopak stálice?
Beletrie, a nejvíc se prodávají romány pro ženy. Ale máme také fenomén, irskou mystičku Lornu Byrneovou, která v knihách popisuje setkávání s anděly. Dobré ingredience, trochu náboženství, naděje, to lidi rádi hledají. My nejen vydáváme její knihy, ale jednou za rok jí uděláme konferenci a naplníme kongresový sál. Je vyprodaný za 20 minut.
Prodeje knih stále táhnou ženy?
To je známá věc. Možná až 70 procent knih kupují ženy. Paradoxně to vede až k tomu, že reklamní kampaň na titul pro chlapy děláte v ženském magazínu, protože muž si knihu sám nekoupí.
Jak si v nakladatelství dělíte žánry?
Jednoduše, říkáme tomu „bele“a „nebele“. Beletrie je jasná, do nebeletrie patří klasicky kuchařky, cestopisy, příručky o hubnutí či jak chovat včely.
Jaký je průměrný prodej jedné knihy?
Zhruba kolem dvou tisíc.
Čeho se prodá víc, to už je bestseller?
Pět tisíc, to už je dobrá knížka. Stojí za pozornost, vyplatí se udělat jí reklamní kampaň. Deset tisíc, to už je trhák.
Má smysl vydávat knížku, které se prodají dva tisíce?
Má. Protože dva tisíce lidí něco takového potřebuje, třeba atlas hub nebo pletení bez jehlic. Pak přijdou do toho knihkupectví a zeptají se: Prosím vás, nemáte náhodou pletení bez jehlic? A knihkupec může říct: Jo, támhle vpravo v regálu. Nemusíte dělat žádnou kampaň, kniha se vyrobí levně, necháte ji tam a ona se za rok vyprodá.
Úplně si představuju ten hrozný, opačný příklad.
To se stává. Nějaké knize věříte, vrazíte peníze do kampaně, pomazlíte se s ní, navoníte ji. A pak se jí prodá pár stovek. To je velký smutek.
Časy, kdy se vydávaly statisícové náklady, už jsou pryč?
Občas se to stane i dnes. Třeba před dvěma lety jsme vydali Dívku ve vlaku od Pauly Hawkinsové, té se prodalo 150 000. Úplné překvapení to nebylo, je to psychothriller spíše pro ženy, máte tam násilí, tajemství, zmatené duše. To dneska zabírá.
Dokáže nějaký český autor prodat sto tisíc výtisků?
Ano, i víc, třeba Patrik Hartl. U nás se skvěle prodával třeba Deníček moderního fotra od Dominika Landsmana nebo Aňa Geislerová, to jsou desetitisíce. Ze zahraničních autorů máme nový objev, vloni jsme vydali Hadrového panáka od Daniela Colea, mile překvapil. A pak máte stálice, Ken Follett, Sandra Brownová nebo Agatha Christie. Psali totiž nadčasově, poutavě a čtivě. Typicky Frederick Forsyth, dnes už starší pán, ale skvěle se prodávají knihy, které napsal před čtyřiceti lety.
Kdyby dneska psali Ota Pavel či Josef Škvorecký, prodávali by se dobře?
Rozhodně! Psali by určitě dnešním jazykem. Navíc se dobře prodávají pořád.
Jak se přetahujete o dobré zahraniční autory s konkurencí? Jako ve fotbale, když se kluby perou o Messiho?
Podobně. Pořádají se aukce, kde se přihazuje. Kniha, o kterou fakt bojujete, jíž stoprocentně věříte, vám neuteče, protože budete přihazovat jako šílení. Kromě peněz musíte nabízet spoustu věcí, jak knihu budete propagovat, jak ji budete prodávat, jak bude vypadat.
Musíte se starat o autory jako třeba o popové hvězdy?
Ano, hýčkáme si je. Autory zveme na veletrhy, na křest, pořádáme besedy, setkání se čtenáři a novináři.
Jezdí do Česka rádi?
Jak kdo. Máte vytížené autory, jejichž knihy se točí jako filmy a oni chtějí být u toho, protože jsou precizní. Takového autora sem nedostanete. Typicky John Green, toho čtenářky milují. Kdybychom ho sem přivedli, tak to můžeme rovnou uspořádat na Strahově.
Podle čeho se rozhodujete, jestli zahraniční knihu vydáte?
Pošleme to čtyřem lektorům a necháme si udělat posudek.
Takže máte takové ochutnávače?
Jsou schopní přečíst knížku za večer. A když řeknou: Je to super, čtivé, šokující, tak nás motivují, že to chcete za každou cenu vydat. Sledujeme i sociální sítě, jak to mezi čtenáři žije. Nemáte však záruku, že českého čtenáře zaujme to, co funguje venku. Je to nevyzpytatelné.
A co začínající autoři? Může se stát, že vám uteče nový Viewegh?