Proč opouští televizi

V televizi už jej neuvidíte. Trenéřina ho neláká. Politika taky ne. Marek Sýkora vyhlíží život penzisty.

Začalo to nezávazným telefonátem Robertu Zárubovi. „Manželka mi furt říkala, že bych měl něco dělat. Tak jsem si dovolil oslovit ho, jestli by nebyl zájem o nějaké mé komentáře na šampionátu v Bělorusku. Znal jsem ruštinu i poměry,“líčí Marek Sýkora.

Za pět let se někdejší hokejový kouč vypracoval na jednoho z nejvýraznějších televizních expertů.

Důvod? Na rozdíl od kolegů z branže nehledal omluvy, nevyžíval se ve frázích. Naopak mluvil upřímně. A především kriticky.

Jeho břitká hodnocení v nové sezoně diváci České televize neuslyší. Sýkora definitivně opouští hokejové prostředí. „Pro mě byla hranice sedmdesát let, což nastane v zimě,“říká. „Už tam nepatřím a nemyslím si, že protahování sportovní nebo jiné kariéry je dobré.“

Čili jste kritický i sám k sobě?

Třeba byla ve studiu delší debata, jména se prolínala a najednou na vás přišla otázka. Mladí jsou schopní okamžitě reagovat, ale já to nedokázal. Hrozně mě to ranilo a s odpuštěním si říkám: „Ty vole, co tady děláš?“Nestávalo se to pořád, ale byly to okamžiky, kdy jsem o sobě zapochyboval. Ale zase jsem se z toho vyspal a další den byl lepší.

Diváky jste zaujal upřímností.

Jsem spíš člověk, aspoň si to myslím, slušnějšího rázu. Nemám rád a nevyhledávám konflikty, nejsem radikální, ale snažil jsem se hokej hodnotit podle toho, co jsem viděl. Někdy mám pocit, že si něco malujeme narůžovo a já jsem to nemusel dělat. Jo, dostával jsem za to nějaké peníze – což je vždy příjemné – ale šlo mi o to být střízlivý a kritičtější i u konkrétních hráčů. A myslím, že to mělo příznivou odezvu.

Může to být tím, že Češi nejsou na kritiku zvyklí?

Možná že jo! Může to být důsledek socialismu, kdy se v podstatě pořád říkalo, jak je vše skvělé. Možná trošku ujíždím, ale jiné důvody nevím.

Jste kritický i v běžném životě?

Štvou mě některé věci z minulosti. I dnes politické partaje a všechno kolem mě znervózňuje. Sleduju to, nejen sportem je člověk živ a politika mě zajímá. Dokonce mi nedávno zavolal kamarád a spolužák z gymplu Vašek Chaloupek. To je ten, co měl medvědy (autor večerníčku Méďové). Je senátorem a říkal mi, že mě poslouchal a že bych se mu hodil do Senátu a jestli nechci na podzim kandidovat. Zatím jsem mu neodpověděl.

Co mu odpovíte?

Baví mě normální lidské věci, sekat trávu na zahradě. Navíc bych asi zblízka poznal, že to není úplně nádherné. Musím mu odpovědět, ať se nezlobí.

Co si doma na zahradě vybavíte z komentátorské kariéry?

Že to nebyla legrace. Robert Záruba třeba při šampionátu ještě v noci, protože je noční pták, posílá boďák s tématy na další den – vzpomínky, historie, významní hráči. Já tohle nesypu z rukávu. Dopoledne je třeba být v hotelu s dobrou wifinou a na věci, které si hned nevybavíte, se připravujete. To je jedna ze stránek práce. Mistrovství jako takové vás ale uchvátí. Jste přímým účastníkem, díváte se na zápasy. Třeba v Praze 2015 to bylo úžasné. Atmosféra, počasí, naši hráli dobře a byli nejvážnějším soupeřem Kanaďanů, kteří hráli skvěle. Obdivoval jsem je. Byli výborní, disciplinovaní, nechtěli být vylučovaní, hráli dobře do obrany. Kaňkou akorát byl odchod Rusů při vyhlašování. To přesně charakterizuje jejich postoj k mezinárodním pravidlům.

Sám jste si žertem stěžoval, že vás nyní lidé víc vnímají jako osobnost z televize než hokejového trenéra.

Říkám o sobě, že jsem byl průměrný hokejista a dobrý trenér. A teď jsem „jen“televizní expert. Třeba jsem potkal v divadle babičku s vnukem a ona mu říká: „Péťo, pojď se vyfotit tady s panem redaktorem.“A těch zážitků bylo víc. Děti mají chalupu v Jizerkách, byli jsme v Jablonci v prodejně nábytku, kde se u pokladny domlouvám, jestli je možné platit kartou. Paní kouká do počítače a poví mi: „Pane, že vy vykládáte v televizi pohádky? Já bych u toho hlasu usnula!“Bylo to milé, potěšilo to.

Takže trenérským kolegům doporučujete roli experta?

Jasně, že ano. Ale jdete do rizika. Není nikde psáno, že to každý zvládne. Člověk může trpět trémou. Ale jako trenér jsem ji neměl, naučil jsem se nezajímat se o to, co o vás píšou. Člověka to jen rozptýlí, začne pochybovat. Navíc jsem pracoval v zahraničí, teda v Rusku a Bělorusku, kde jsem trému ztratil. Ale to už beru zeširoka.

Nevadí, pokračujte.

Třeba v Minsku byly tiskovky s novináři peklo. Tam se mohlo tepat jenom do sportu, politika je tabu a trenér byl na paškálu. Padaly tam otázky, z kterých bylo poznat, že ten člověk tomu vůbec nerozumí. Že je to spíš politický agitátor. Vytočilo mě to, dohadoval jsem se klidně v ruštině, ale vždy jsem se udržel a nakonec se to v dobré obrátilo. Novináři si na mě zvykli, zpopularizovali mě a měl jsem nakonec v Minsku nečekanou oblibu.

Do KHL jde trénovat i Josef Jandač. Kdo z tria Říha, Pešán, Varaďa bude jeho nástupce u reprezentace?

Přikláněl bych se k Miloši Říhovi, přestože oceňuju Václava Varaďu i Filipa Pešána. Tomu jsem i v letech, kdy něčeho dosáhl, psal a blahopřál, protože udělal veliký kus práce. Ale v téhle chvíli mám vnitřní pocit, že Miloš je ten správný typ, byť jen na přechodné období. Umí to, je ambiciózní, bouřlivák.

Není ale právě teď vhodná doba vsadit na koncepční řešení s mladším koučem?

Slýchám, že by se mělo začít s mladými trenéry, ale nejsem o tom přesvědčený. Potřebujeme udělat úspěch. Miloš je trenér, který by to mohl dokázat. Možná trošku emocí, tvrdosti a vyhecování v reprezentaci chybělo, to přesně nevím. Můžu se mýlit, ale v danou chvíli bych se k tomu přikláněl.

A kdyby vás národní tým, Plzeň nebo třeba rodné Kladno požádal o trenérskou pomoc?

Ne, ne. Chci se od toho oprostit. Pojedu s manželkou do lázní. V závěru srpna se chystáme do Toskánska a také ještě do Kalábrie. A musím se vám pochlubit, doufám, že se toho dožiju, ale v předstihu jsem dostal dárek, že na přelomu roku poletíme na Australian Open.