Cimrman ze Sadské věří, že odrazí biblickou ránu
V 90. letech uspěl s nábytkem z papírových trubek, teď chce zneuznaný vynálezce Václav Husák prorazit se svými „sarančolapkami“
Několik desítek metrů široké pásy letecky nanášeného přírodního lepidla jsou podle laického vynálezce Václava Husáka ze Sadské na Nymbursku řešením problému přemnožených sarančat. Ta pustoší úrodu v rozvojových zemích a mohou způsobovat hladomory.
„Tyto silně lepivé pruhy o šíři přibližně třicet metrů, pokryté například leteckým nástřikem škrobového gelu, budou s přiměřenými odstupy nanášeny kolmo ke směru pohybujících se sarančat. Hmyz se pohybem přes tato místa zamaže ekologickým, v podstatě jedlým lepidlem, přestane se pohybovat a uhyne,“představuje Václav Husák své řešení, které si zaregistroval u Úřadu průmyslového vlastnictví.
Na místech krajiny s opakovanými nástřiky se podle jednasedmdesátiletého Husáka budou tvořit doslova hromady mrtvolek, které mohou být posléze nakládány a odváženy k průmyslovému zpracování.
Což znamená, že se z mrtvého hmyzu může stát průmyslový zdroj hmyzí bílkoviny a chitinu.
„Můj nápad navrhuji využít k likvidaci dosud nelétavých forem přemnoženého hmyzu pohybujícího se vždy jedním směrem. V krajině by se leteckými postřiky vytvořily pravidelně pruhy – jakési sarančolapky,“popisuje Husák.
Masivní přemnožení sarančat je považováno za jednu z takzvaných deseti ran egyptských, pohrom zaznamenaných ve Starém zákoně. Kdo kdy viděl tmavá mračna tohoto hmyzu pustošit krajinu, snadno pochopí. Oblak letících sarančat může mít plochu až 12 kilometrů čtverečních a v hejnu i dvě miliardy jedinců, kteří dohromady váží tisíce tun.
Když se tato vyhladovělá hmyzí oblaka pustí do úrody, nemusí z ní nic zbýt. Rozvojové země, které jsou jimi sužované, v takových momentech vyhlašují stav nouze. Obvykle se likvidují masivním chemickým postřikem, jenže ten není příliš přátelský k přírodě. Zahubí veškerý hmyz a je toxický. Například v místech, kde jsou zdroje pitné vody, se nesmí používat. Pro takové případy jsou podle Husáka jeho lepicí pásy ideálním řešením. Navíc hromady uhynulého hmyzu mohou najít uplatnění v průmyslu i doma na talíři.
Dle Husáka by se takto sarančata mohla ve velkém i chovat. Na lepidlem ohraničeném poli by se nechala vyrůst a pak by se ve správný čas chytla na lep. Pro svůj nápad nyní shání investora, který by byl schopen jej uplatnit.
Teorie v praxi naráží
Takzvané sarančolapky jsou jen jedním z mnoha vynálezů a zlepšováků, kterými se bývalý vědeckotechnický redaktor ČTK a pozdější podnikatel Václav Husák chlubí. Některé z nich má patentované.
Jedná se například o nástavec na plynový hořák sporáku, který má šetřit plyn, stavební prvky s příměsí polyuretanu a polystyrenu a spojovací zařízení pro nábytkové stavebnice. Pracuje ale například také na tenisové raketě s otočným systémem v rukojeti nebo paddleboardu s ploutví, na němž se lze rychle pohybovat pouhým zhoupnutím se. Kuriozitou je například padák pro motocyklistu, který jej před nárazem vytáhne z motorky do vzduchu.
S uplatněním svých vynálezů má Václav Husák ale štěstí asi tak jako věhlasný Jára Cimrman. Jeho teorie v praxi ztěžka naráží. Počátkem 90. let uspěl se svou nábytkovou stavebnicí z papírových trubek. Jeho firma Rollpa měla roční obrat v desítkách milionů korun. Přesto nakonec skončil v dluzích a s exekutory na krku. Se svými dalšími vynálezy už se na trhu neuplatnil.
Naposledy se nechvalně zapsal s návrhem nanášení práškové barvy za vysokých teplot na nekovové materiály – konkrétně dřevo. V roce 2013 tímto nápadem uspěl v televizní reality show Den D. Pozdější projekt, do nějž vložil své peníze i miliardář Karel Janeček, ale nevyšel. Investoři ztratili v Husáka důvěru.—