Staré zákony

Podle něj nemůže v současné době kamerový systém nahlížet do databáze obyvatel, takže rozpoznané obličeje nemá s čím porovnat.

„V takovém případě nemá smysl, aby městský kamerový systém měl pořád lepší a lepší software rozpoznávání obličejů. Legislativa momentálně neumožňuje využít možnosti, které systémy mají. Na druhou stranu se na to ale můžeme dívat i tak, že ta legislativa brání zneužití a přílišnému průniku do soukromí lidí,“upozorňuje Flusser.

Jeho slova potvrzuje také advokát Christian Choděra. „V současnosti opravdu chybí zákony, které by jednotlivé možnosti kamerových systémů a databází propojovaly,“konstatuje.

To, že stávající legislativa nestačí rychlému rozvoji technologií, si myslí i Jan Vobořil z neziskové organizace Iuridicum Remedium, podlenějž budou díky velkému množství moderních kamer občané sledováni téměř na každém kroku. „Rozmísťování kamer se opírá o zákon o policii a obecní policii, který řeší oprávnění policie monitorovat nějaký veřejný prostor. Ty zákony ale byly psány v době klasických analogových kamer, u kterých seděla obsluha. Současné softwarové nástroje, které dokáží zajistit masivní sledování kohokoliv, si zaslouží důkladnější regulaci,“říká Vobořil.

Nahrazení starých kamer těmi moderními je podle odborníků velký technologický skok. Nejnovější kamery mají totiž mnohem větší rozlišovací schopnost a také umožňují vypnout kompresi dat třeba na základě detekce pohybu.

Pokud chce policie ze záznamu ze stávajících kamer něco analyzovat, je to na souborech poškozených kompresí velmi těžké. U kamery, která kompresi automaticky v určité situaci vypne, bude analýza záběrů snadnější.

Budoucnost kamerových systémů podle Flussera spočívá v takzvaném rozpoznávání událostí. Výzkumníci nyní pracují na tom, aby kamerové systémy dokázaly nějakou situaci vyhodnotit jako rvačku nebo neočekávané srocení davu. „Předpokládám, že za několik let bude taková funkce i v komerčně nabízených systémech,“dodává.