Zemřeli jako spravedliví

Maturantka pátrala téměř tři roky po osudech gymnazistů, které za války popravili.

Učinilas, že odcházím bohat. Bohatší než jiní, kteří žili třikrát déle. Vzpomínka na mne nesmí Ti být překážkou v životě, o to prosím. Do života, má milá! Škoda každého okamžiku. Na jeho délce nezáleží, ale na obsahu. To jsou poslední slova, která napsal své milé Miroslav Ell. Záhy poté ho nacisti popravili.

Osud odbojáře detailně prozkoumala devatenáctiletá studentka gymnázia ve Vysokém Mýtě Pavlína Šafková. A s ním i dalších osmi mladíků, většinou absolventů téže školy, kteří v roce 1943 skončili na popravišti. Výsledky jejího tříletého bádaní je nyní možné vidět ve vysokomýtském regionálním muzeu.

„Studenti sami konkrétní sabotáže neprováděli. Jen spolupracovali s odbojáři a rozšiřovali hlavně ilegální tiskoviny a letáky,“upřesňuje knihovnice muzea Barbora Horáková. V síti gestapa uvízli při rozsáhlém odhalování odboje na Choceňsku a Vysokomýtsku.

Zřejmě nejvíce si po zatčení vytrpěl Ell, kterého gestapo zatklo v kanceláři choceňské firmy Mráz. Tam pracoval poté, co musel po uzavření vysokých škol ukončit studium lékařské fakulty v Praze.

„U něho bychom rádi rozkryli malou záhadu. Miroslava Ella zatkli, když šel z rande. Jeho milá se pravděpodobně jmenovala Anna nebo Anita Dušková. Našli jsme i tablo, na kterém je vyfocena. Nevíme ale, která dívka to je. Proto jsme tablo vystavili a třeba ji někdo pozná,“přeje si Šafková.

Ta zpracovala osud každého z popravených a profily doplnila jejich dopisy na rozloučenou, které mohli před popravou napsat domů. „Drahý tatínku, maminko a sourozenci. Dnes mi bylo oznámeno, že rozsudek smrti bude v šest hodin večer proveden. Naše žádosti byly tedy zamítnuty. Až do posledních chvil jsem si myslil, že se ještě shledáme. Třebas po delší době. Bohužel, nebylo nám to dopřáno. Odpusťte mi vše, čím jsem Vám kdy ublížil. Přijměte tuto zprávu pokud možno klidně. Vždyť na frontách umírá denně taková spousta mladých. A smrt není zlá. Zemřu jako správný a spravedlivý člověk. Dávejte na sebe pozor. Honzo, zvláště ty buď na sebe opatrný. Nikdy nezlob maminku a udělej jí vše po vůli. Buď lepší, než jsem byl já,“loučí se třiadvacetiletý Adolf Faltejsek pár hodin před svou popravou.

Na vysokomýtském gymnáziu maturoval v roce 1939 a pak pracoval v dopravní kanceláři na choceňském nádraží. V únoru 1942 si pro něj přišlo gestapo.

Přes Terezín do Prahy

Zatčení absolventi a studenti skončili nejprve v pardubické věznici gestapa, poté pobývali asi měsíc v Terezíně, odkud je v červnu roku