Sňatek z rozumu a zlá krev
ČSSD se rozhodla a po více než půl roce od voleb to vypadá na vznik plnohodnotné vlády. Nástrah má před sebou nepočítaně.
Výsledek vnitrostranického referenda v ČSSD není drtivý, ale je přesvědčivý. Poměr hlasů zhruba 60:40 při poměrně slušné účasti na hlasování dává Janu Hamáčkovi dostatečný mandát zavést partaj do dobrodružství v podobě vládnutí s hnutím ANO v menšinovém kabinetu, opřeném o jasně deklarovanou podporu KSČM.
Těžko s něčím porovnávat, takový model fungování politické vlády tu ještě nebyl, jen zčásti snese srovnání s druhým Klausovým kabinetem, opřeným o dohodu s ČSSD, anebo se Zemanovou vládou opoziční smlouvy. Také ještě nikdy nebyl český kabinet takovým paktem jednoho obra s jedním trpaslíkem. Z pohledu volebních výsledků je to ale slušný kompromis. ANO muselo obětovat pět lukrativních resortů včetně práce, zahraničí či veledůležitého vnitra, které za poslední tři desítky let pustil z ruky jen jediný premiér. Na druhé straně může ANO sociální demokraty kdykoliv přehlasovat jak ve vládě, tak ve Sněmovně – a sebelepší koaliční smlouva tomu nezabrání.
Nebude to žádná idylka. Jedna strana středu, ba dnes už spíše levého středu, jedna strana levicová a jedna krajně levicová se sice asi relativně dobře shodnou na politickém kurzu, ale tři roky se budou prát o marketingový obraz společného vládnutí.
Důvodů k nervozitě bude jistě dost. Hnutí ANO bylo čtyři roky tak trochu opozicí v Sobotkově vládě, což mu umožnilo udržet si protestní image. To už dál nepůjde, už dnes platí, že premiér Andrej Babiš = systém, se vším dobrým i špatným. Aby nějaký politik dokázal přežít dvě volební období na vrcholu, to se u nás v novodobé éře ještě nestalo. Snad proto ANO už dnes stagnuje, ba mírně klesá. Udržet se na výsluní bude stát hodně sil – i peněz.
V případě ČSSD je úplně ve hvězdách, co vstup do vlády udělá s jejími preferencemi. Ale byl to sňatek z rozumu, volba menšího zla. Strana nemá lídra, který by strhával davy, a je po uši zadlužená. Doteď byla v parlamentu jedním z osmi opozičních uskupení a v souboji o mediální pozornost a voličskou přízeň s nimi zle prohrávala. Teď má šanci se odpoutat od dosavadního Sobotkova kurzu a hledání neexistující voličské výseče, vrátit se k programu klasické levice a výsledky své práce ve vládě dostatečně prodat.
A třetí do party – KSČM. Bude šroubovat svou cenu a zvyšovat požadavky? I jí půjde o to, jak nejlépe prodat svým voličům pakt s miliardářem. Ale s vědomím, že už tím, že byla po čtvrtstoletí přizvána ke stolu, od něhož se řídí země, dostala strašně moc. A že pokud by své nároky přehnala, nebo dokonce z podpory cukla, znevěrohodnila by se, a tím asi na další desetiletí vyloučila z jakéhokoliv skládání vlád.
Je dost důvodů, aby příští vládu ovládala zlá krev. Chce to změnu uvažování: není to žádná ideální konstelace, ale je to společný projekt ANO, ČSSD, KSČM a prezidenta. Jeho úspěch i neúspěch padnou na hlavy jich všech. Důležitou roli v tom bude hrát i to, jak dlouho ještě bude česká ekonomika stoupat. A na to, aby něco dokázali, mají jen dva roky, protože rok před volbami už nastupují úplně jiné zákonitosti.