Největší strašák na silnici? Obyčejné zúžení
Kdysi jste si na silnici dávali pozor na její stav, na led, na mokro, na rychlost, na zvířata, na nepřehledné úseky, na křižovatky, pokud jste měli štěstí, tak jste nenarazili na opilce anebo on odněkud nevybafl na vás… Doba se však posunula. Dnes je největším strašákem obyčejné dopravní zúžení. Přitom na něm není nic k nepochopení – přiblížíte se, zpomalíte, pokud k němu vede kolona, tak před zúžením zazipujete, no a pak úsek projedete.
Cestou do práce a z práce jich mám na dálnici momentálně několik. U zipování, pokud na ně dojde, to někdy vypadá, že co řidič, to názor, nicméně za ty roky, co se se zipováním začalo, se to přece jen hodně zlepšilo. Co zůstává v neměnném stavu, je rychlost. Řidičů, kteří před zúžením opravdu zpomalí, je menšina.
Zúžení vás nepřepadnou z ničeho nic. Jsou značena dlouho dopředu. Jak na svítících informačních cedulích, tak značkami u silnic, které nejprve hlásí, že za chvíli dojedete k místu, na němž se pracuje, a potom máte ještě značky, které vám přikazují zpomalit na stovku a posléze na osmdesátku.
Stovky si většina řidičů zhola nevšímá. Brzdit začínají až u osmdesátky, rozhodně ale nezpomalí úplně, tedy na předepsanou rychlost. Na tu se dopracují plus minus až při samotném nájezdu do zúžení. Tedy aspoň v tom lepším případě.
Policie je u některých zúžení někdy i denně – taková ta papírová. Figurína v uniformě s dalekohledem.
Myslím, že moc nezabírá.
V samotném zúžení taky nic nezabírá. Možná jen když se na jeho konci objeví muž ve svítící zelené vestě, ale to jen do okamžiku, než rozpoznáte, že zelená vesta nerovná se dopravní policista, ale stavební dělník. V zúžení tak rovněž platí různorodá pravidla. Takový trochu ring volný…
Jedni odborníci si užívají rychlou jízdu i tady, druzí, to pokud jste se museli zúžit do jednoho pruhu, jedou aspoň nalepení na vašem kufru, asi abyste věděli, že by opravdu chtěli jet rychleji. Když máte dvoupruhové zúžení, pravidelně narazíte na experta, kterému jeden pruh nestačí, takže částí auta zasahuje do předjížděcího pruhu. Asi pak má pocit, že taky předjíždí.
O level dál je to s dodržováním předpisů v případech, kdy snížení rychlosti zúžení jízdních pruhů nedoprovází. Tam máte jistotu, že se v něm na rychlost osm devět řidičů z deseti vykašle. Viz třeba úseky na zvlněné dálnici přímo v Ostravě. Na stodesítku ještě, ale na osmdesátku nezpomalí téměř nikdo. I kamiony s tím mají problém. Na šedesátce si pak už připadáte, jako že se vám porouchalo auto anebo že se vám z práce nechce jet domů.
Jedinou výjimkou, kde se řidiči bojí, je klimkovický tunel buď kousek před, nebo v opačném směru kousek za Ostravou. Tam na dálniční ceduli svítí nápis Měření rychlosti. Najdou se sice frajeři, kteří ignorují i tento vcelku jasný vzkaz, ale většina aut se drží povolené osmdesátky.
Takový svítící signál, anebo i obyčejná značka s nápisem o radaru nebo měření rychlosti, je malý zázrak. Stejně jako je zázrak přístroj zvaný radar. Ale to bychom v zemi, kde u zúžení stojí papíroví policisté místo skutečných a měření na dálnici se tu povoluje, tu zakazuje, dokola se o něm diskutuje či se řeší, kdo u něj a proč zpackal jaký tendr, asi chtěli moc.
Jak to pak dopadá, lze číst, vidět nebo slyšet každý týden, někdy i den. Nehoda před zúžením nebo v něm, uzavřená dálnice, ucpané objízdné trasy, často pak ve verzi, že v jiném zúžení je taky nehoda, a pokud tam není teď, tak se tam někdo dozajista srazí za chvíli...