Obhájci světového titulu Němci zatím hledají svůj klid

Když se procházíte centrem Moskvy, narazíte na lecjaké fanoušky. Nejvíc je překvapivě drobných Peruánců. Argentinci skotačí s velkými modrobílými vlajkami a zpívají, že Maradona byl vždycky lepší než Pelé. Zato Brazilci v metru na nekonečných eskalátorech velebí Pelého a pomlouvají Maradonu. Kolumbijci přivezli dva frajery s metrovými žlutými parukami, Australané si před sochou generála Žukova hážou nafukovacím klokanem a rozesmátí Mexičané se v sombrérech chystají na zítřejší start.

A jejich soupeř? No ano, co vlastně Němci?

Zatím zůstávají v ústraní.

Mají to v povaze. Obvykle se rozjíždějí pomaleji, o to působivější mívají finiš. Stejně jako jejich fotbalisté neboli Die Mannschaft.

Dokážou Němci napodobit Brazilce z roku 1962 a obhájit titul?

„Tu otázku bych nepokládal, protože k trůnu vede příliš mnoho schodů a my stojíme teprve na startu,“reagoval trenér Joachim Löw.

První schod se jmenuje Mexiko. Výkop? Neděle 18.00.

Němci nejsou v klidu a poznáte to rychle. Jakmile ve sportovním areálu Vatatunki skončil první trénink, Löw si rýpl, že tráva byla příliš vysoká a drhla. Takové stížnosti si většinou nechává pro sebe. Možná i na trenéra dolehla nervozita z posledních týdnů. Němci totiž poztráceli suverenitu. Nevyhráli pět přípravných zápasů za sebou a při rozlučce si připsali usmolenou výhru 2:1 nad Saúdskou Arábií.

„Jsem si jistý, že v Rusku uvidím úplně jiný tým,“pronesl Löw.

Jenže do optimistických prognóz vstoupil květnový úlet záložníků Özila s Gündoganem, kteří s úsměvem zapózovali vedle tureckého prezidenta Erdogana a věnovali mu podepsané dresy. „Copak nevíte, kdo je váš prezident?“spílali jim politici. Oba si od fanoušků vyslechli pískot a nenávistné bučení.

Němci samozřejmě chápou, že Özil i Gündogan mají rodiče z Turecka, ovšem fotku s Erdoganem jim odpustit nehodlají. Pokud by záložníci bojovali s nevolí vlastních příznivců i nadále, může to zacloumat celým týmem.

Symbolické bylo i počasí, které Němce provázelo při cestě na mistrovství světa: ve Frankfurtu pršelo, v Moskvě bylo zamračeno.

Před čtyřmi lety si Němci připadali jako v ráji. Bydleli v bungalovech na pitoreskním ostrově Campo Bahía, moře, kam oko dohlédlo. Teď se usadili jihozápadně od Moskvy ve vesnici Vatutinki. Upřímně, na břehu řeky Desny nic není. Jen sportovní komplex, kde se obvykle připravuje armádní klub CSKA. Budova připomíná přeplácaný zámek ze sovětských pohádek, na stěnách visí fotky ruského prezidenta Putina i jeho předchůdce Jelcina.

„Nečekali jsme tropický ráj, takže žádný problém. Jsme přece tu kvůli sportu, ne?“řekl záložník Toni Kroos.

Když Němci dorazili, zaměstnankyně hotelu jim v krojích zatancovaly do rytmů tradiční ruské hudby a trenéra Löwa odměnily čerstvě upečeným chlebem, ale pohoda vypadá jinak. Před čtyřmi lety se mužstvo spoléhalo na skutečné persony, jenže Lahm, Schweinsteiger i spolehlivý střelec Klose už řekli sbohem. Gólman Neuer se sice po devíti měsících stačil vykurýrovat ze zranění nártu, jenže je sám. Navíc z branky neovlivní všechno.

Na oficiálním reprezentačním Twitteru si Němci v posledních hodinách připomínali minulé šampionáty, na ten poslední, zlatý, ještě nedošlo. Pro výstrahu by se možná hodilo připomenout i prokletí posledních mistrovství:

Italové ovládli rok 2006, na dalším turnaji neprošli ze skupiny,

Španělé vyhráli 2010, za čtyři roky byli vyřazeni ve skupině.

Němci nepochybují, nic takového se nestane. Minimálně na semifinále si věří. I díky moderním technologiím, na něž spoléhají. Spojili síly se softwarovým gigantem SAP a využívají speciální aplikace k analýze zápasových dat, díky kterým má trenér Löw dokonalý přehled o všem, co se povedlo a co naopak hapruje. Každý hráč dostane do mobilu podrobné instrukce a přehled toho, na co se zaměřit. Včetně videopřehrávky, která ve zkratce zachytí, v čem je největší síla soupeře.

Pro začátek jsou to Mexičané.