Jsem božská, ale omezená
Tučná slečna se uhodí do hlavy, a když se probere, připadá si krásná. To je základ romantické novinky kin Jsem božská, která staví na jménu americké bavičky Amy Schumerové.
Mirka Spáčilová
Jak příkladně ukazuje Bridget Jonesová, ideální hrdinka romantické komedie může být pošetilá, bláznivá, zbrklá, dychtivá, nezralá, zmatená, směšně dojemná i dojemně směšná – v podstatě jakákoli, jenom ne omezená.
Což bohužel potkalo právě titulní postavu premiérového snímku našich kin Jsem božská, která i s nadváhou dojde štěstí, lásky a kariéry, ačkoliv od první do poslední minuty působí jako husička neschopná sebeironie, základní přísady žánru.
My, obyčejné ženy
Popelky všeho druhu mají nárok na pohádková kouzla, ovšem i nadýchané svatební šaty v oříšku vypadají přirozeněji než zásah shůry, díky němuž se boubelka po pádu z rotopedu vidí v zrcadle jako štíhlá topmodelka – ovšem výhradně ona. Ve skutečnosti vypadá stále stejně, nicméně díky falešné představě o vlastní přitažlivosti se začne chovat sebevědomě, čímž upoutá několik mužů i své nadřízené. A když prohlédne svůj blud, v typickém hollywoodském finále sdělí všem ženám světa, že to jde i bez čarování.
Trapnost její výzvy ještě násobí fakt, že vystupuje ve jménu luxusní kosmetické firmy, jejíž vedení učí myslet lidově „na nás, obyčejné zákaznice supermarketů“. Divák si tudíž připadá jako na reklamní akci, kde mu k marketinkovému školení přibalí ještě lekci asertivity a jednu rtěnku se slevou.
Abby Kohnová a Marc Silverstein, kteří se již tradičně dělí o scénář, mají na krotce nevýbojné, usměvavě naučné romance svou ustálenou šablonu. Poprvé si však společně zkusili i režii, aniž by jim někdo zkušenější poskytl pár dramaturgických rad. Třeba že na klíčový přerod vypaseného káčátka v domnělou labuť se nemůže čekat dobrou půlhodinu, vyplněnou navíc tuctovými trampotami. Hrdinka marně shání oblečení ve své velikosti; cvičební úbor jí praskne – ano, právě tam; se stejně nudnými kamarádkami se fotí pro seznamku.
Body pro Williamsovou
Za pomoci žánrového triumvirátu vyměšování, zvracení a žvanění se vyprávění konečně přehoupne přes klamnou proměnu, kdy se stává vyloženě exhibicí Schumerové. Ostatní herci mají za úkol pouze přihlížet: nevěřícně či pobaveně, vždy však trpně. Potíž tkví v tom, že film má jiné zákonitosti než stand-up neboli sólové výstupy bavičů, které jsou její pravou doménou, navíc ve svém omylu je hrdinka až protivně nadutá, což se sklonem k sebelítosti vytváří děsivou kombinaci.
Ale ano, občas se smích dostaví, počínaje slovními obraty typu „Volám, abych ti řekla, že mě zveš na rande“a konče situační taneční kreací na barové soutěži krásy v plavkách, třebaže nad veselím převládá údiv, že hosté takovému zjevení tleskají, místo aby v panice prchali.
Obchodně vlezlá verze pořadu Na stojáka stojí tak za třicet procent, deset navíc jí vybojovala Michelle Williamsová ve vedlejší, ale daleko zábavnější roli milionářské vnučky, jejíž post v čele impéria brzdí tenký hlásek – a s ním herečka dělá divy.